Nebojte se nul

V šest ráno mě probudila taková křeč v noze, že jsem spadnul z postele. Podruhé mě vzbudil ve třičtvrtě na osm Jeroným, že už chce abych ho vzal do školky. V práci jsem si udělal přípravu na pondělní videokonferenci, dodělával jsem přehled věcí pro messaging a také jsme s Alešem napočítali novou verzi analýzy pro mobilní advertising. Zadání znělo „nebojte se nul“. Tak jsme se nebáli. Volal opravář, že máme hotové auto. Stálo to desítku, ale je spravené všechno a máme i technickou. Auto jsem vyzvednul a už volal Yard, že by zašli někam na večeři. Vyzvednul jsem teda Míšu s dětma na Chodově a jeli jsme do výborný Pizzerie ve starých Petrovicích. Děcka zlobily v rámci norem, takže jsme docela příjemně pojedli a stihnul jsem i dvě Plzničky. Doma jsem už kolaboval, ale stejně to nakonec dopadlo tak, že jsem šel spát kolem půlnoci.*