Jak šel čas

Minulý týden jsem v hospodě standardně čekal asi hodinu na Jerryho a volný čas jsem si začal krátit čtením svých deset let starých deníčků (tehdy o blogu snad ještě nikdo ani neslyšel). A zjistil jsem, že ač často to byly banality všedních dnů tak díky zachycení v psané formě se mi najednou krásně vybaví ty časy před lety a mnoho věcí v novém kontextu získává zcela jiný rozměr.

Takže jsem se rozhodl po desetileté odmlce (s jedním zápisem z roku 2003) zase obnovit své deníčky a pokusím se alespoň krátce zachycovat svůj všední život tak jak jde. Začínám právě dnes krátkou rekapitulací a navázáním na poslední zápis.

Poslední zápis z 1.1.2003 rekapituluje události od posledního zápisu z roku 2001 a končí zhurba v únoru 2002 tím, že jsem neudělal první termín státnic. Jak jsem se dozvěděl později od profesorů jedním z hlavních důvodů bylo, že jsem rozčílil Trolla tím, že jsem odevzdal diplomku pozdě a ještě s úsměvem a hlavně jsem se šel podívat na průběh zkoušky jiného studenta, což on nesnášel. Týdny a měsíce před druhým termínem byly pekelné. Pravda intenzivně jsem se učil až posledních 14 dní, ale stejně nepřeju nikomu vědět, že má před sebou poslední pokus a pokud selže, tak prožil pět a půl roku pekel zkoušek úplně zbytečně.

Státnici jsem zvládl na výbornou. Respektive Troll sice prohlásil, že můj pokrok je neuvěřitelný (a že se mě snažil dostat seč mohl), ale že mi prostě nemůžou dát po minulém výkonu jedničku a tak dostanu jedničku za diplomku a dvojku za ústní. Jistě si dovedete představit jak mi to trhalo žíly.

No a pak to šlo ráz na ráz. Ze Strahova jsem se přestěhoval do Modřan, kde jsme bydleli u starého kina v 2+kk. Sdílel jsem pokoj s Yardem a ve vedlejším pokoji bydlel můj bývalý spolužák Pavel R. se svou celkem přísnou přítelkyní. Užili si s náma teda opravdu dosytosti a jeho přítelkyně nám dodnes nemůže úplně přijít na jméno. V Modřanech jsme prožili i povodně, kdy voda zatopila i náš dům a skončila u stropů v přízemí (my byly naštěstí v prvním patře). Pavel s přítulkyní se jednoho dne poněkud nečekaně odstěhovali a tak jsme museli sehnat nového nájemníka. Tím se nám stal na dlouhou dobu Páv z VOLNÝho.

Po škole začala zlatá éra ve VOLNÝm kdy se tam utvořila silná parta, která spolu podnikla tolik šílených a legendárních věcí, že nyní můžu jen mlátit hlavou do zdi, že jsem v deníčku nepokračoval. Mnoho z toho je zachyceno na videu, které jsem tehdy náruživě točil, ale již nikdy nesestříhal. S Yardem a Pávem jsme se přestěhovali na Palmovku, která se stala pro nás na dlouhou dobu hlavní základnou a Bumbar prakticky druhým domovem. Parta se postupně rozpadla z důvodu proč se všechny party rozpadají - kvůli ženským. Yard se odstěhoval, protože čekal dítě se svou budoucí ženou Petrou. Jeroným na jednu dobu zmizel úplně. Milan si prožil taky své, no a já přijal v únoru 2005 pozvání na maturitní večírek od Josky a tam jsem poznal Míšu, kterou jsem si v dubu téhož roku vzal za ženu a v srpnu se nám narodil první syn Jeroným. Moment to je blbost, to mi časově falíruje. Takovej fofr to zas nebyl. Už vím, poznali jsme se v únoru 2004, pak Míša přijela na víkend se podívat do Prahy a už neodjela. Na festivalu v Karlových Varech, který se stal také naprosto legendární akcí, jsme si prošli krizí a řekli jsme si, že když jsme zvládli tohle, tak se můžem klidně vzít, což jsme také v dubnu 2005 udělali. V srpnu se narodil Jeroným a přesně dva roky poté měl svatbu i Jeroným z naší staré party, kde jsme nemohli chybět. Den po jeho svatbě se nám narodil druhý syn Matyáš.

Ve VOLNÝm jsem postupně měnil pozice a mým posledním velkým projektem bylo spuštění IPTV produktu VOLNÝ TV. Tou dobou už ale firma měla značné problémy a mě přišla nabídka z Telefónicy O2 na pozici strategického manažera pro O2TV. Může se to zdát jako jednoduché rozhodnutí, ale opouštět po deseti letech VOLNÝho bylo hodně psychicky náročné. Obrovskou podporu mi dali Milan a Yard, kteří za mnou přijeli do Brna na Invex, kde jsem měl na starosti prezentaci VOLNÝ TV - ano, ve VOLNÝm jsme dělali všechno, od jednání se studii a broadcastery z Londýna nebo USA, výběr a instalaci platformy, až po prezentaci služby na stánku na veletrhu. Milan s Yardem dorazili, aby se ujistili, že ani náhodou neuvažuji o tom, že bych nabídku nepřijal. Aby to nebylo jednoduché, tak jsem zároveň dostal velmi zajímavou nabídku od T-Mobile, ale IPTV už byla pro mě srdcovou záležitostí, takže rozhodnutí nakonec bylo jasné.

A nelitoval jsem. Zejména první rok, kdy jsem měl na starosti právě strategii IPTV byl naprosto úžasný. Náš ředitel byl asi nejlepší šéf, pro jakého jsem měl v životě tu čest pracovat. Člověk co dokázal v každém vzbudit pocit, že to co dělá je skvělé a pracuje na tom nejlepším možném místě. A parta lidí, kterou jsem potkal po nástupu mi rychle přirostla k srdci. Po roce jsem postoupil do oddělení hlavní strategie firmy, kde jsem dostal na starosti strategie pro segment domácností. IPTV partička a práce mezi těmi lidmi mi ale často hodně chybí.

Tak to byla rychlá rekapitulace a hurá k událostem všedního dne:

Vstávám o půl osmé a už v osm předávám Jeronýma ve školce, protože jdou dnes na výlet. V práci jsem o půl deváté. Máme mít od devíti staff meeting, ale po několika odkladech a zmatcích se bude konat až v jednu hodinu. Zpracovávám zatím podklady pro věci ohledně dalšího rozvoje SMS a messagingu na kterém nyní pracuji. Asi hodinu bojuji s instalací nové verze SMSenderu. Proklínám tenhle produkt, ale po instalaci, která nakonec zahrnovala fyzické odstranění souborů té staré a kompletní promazání registrů, musím uznat, že programátoři udělali slušný pokrok.

Dneska byl pracovní oběd v Grossetu a dal jsem si vynikající grilované kuře se žampióny.

Odpoledne Staff, jednání ohledně interní komunikace a večer vypečený meeting ohledně SMSenderu a SMS brány s lidmi ze segmentů a z týmu 1188.

Doma mě po otevření dveří převácoval gang asi deseti dětí. Máme tu na hlídání děcka od Yarda a od Jarky. Yard s petrou dorazili zrovna když dávali Futuramu. Dali jsme jen kafe, zalítali s vrtulníkem a jeli domů. Ty dvě děti se najednou zdají jako požehnání proti stavu ještě před pár hodinami. Dokonce se nechaly přesvědčit, aby po osmé večer zalezly do pokojíčka. Usnuly však asi kolem půl desáté. Já zpracoval polovinu zápisu ze shromáždění SVJ a pak jsem se vrhnul na deníček. Je jedenáct a jdu spát.*

PS: Žebro už jen tak pobolívá.