Okénko zavřeno

Tak spát jsem šel nakonec až kolem druhé ráno, protože na Prima COOL dávali Pána prstenů. V práci jsem dodělal prezentaci o QR kódech, stihl jsem workshop kvůli finančním službám, innovation agendu a koordinační schůzku mezi sítěma a marketingem, kde marketing s překvapením zjistil že EDGE umí v průměru tak 150 kb/s a považovat ho za náhradu 3G sítě pro mobilní broadband opravdu při nejlepší vůli nejde ať tvrdí Vodafone co chce. Přes poledne se konal přesunutý Telco control day. Celý den jsem lámal a organizoval lidi aby přišli na VOLNÝ reunion spojený s oslavou narozenin JB v O2 Žlutých lázních až to skončilo tak, že při cestě tam mě Milan s Pavlem K. přesvědčili ať jdeme raději na potlach s Vítecem.

Na potlachu, který se konal standardně ve Fondue jsem byl snad po roce a akce to byla nadmíru vydařená. Dokonalá atmosféra, skvělí lidé, staré písničky. Oranžový expres jsem neslyšel už ani nepamatuju. S Milanem jsme řešili otázky náhledu na život. Mám svůj názor a tvrdím, že člověk si nesmí myslet, že to co se mu děje nebo stalo, bylo to nejhorší možné a existují lepší alternativy. Naopak, co se děje je to nejlepší možné a dokud člověk dokáže vymyslet horší alternativu, tak prožívá ten nejlepší možný život.

Kolem druhé ráno jsem si zjistil v kolik mi to jede od Vinohradské vodárny a vyrazil jsem na Vinohradskou tržnici kam jsem dorazil na minutu přesně a zjistil, že odtamtud mi teda fakt nic nejede. Ale o minutu později měla jet tramvaj ze Šumavské. Na krátkou vzdálenost je člověk rychlejší než kůň. Brutálním během jsem se přesunul a bylo mi divné, že tam taky nic nejede až jsem zjistil, že stojím na nástupišti v protisměru. No stihnul jsem to.

Na IP Pavlova jsem si chtěl koupit něco k snědu ale u okýnka KFC byl nápis „okénko zavřeno“. Tak jsem ho otočil na „okénko otevřeno“ a čekal. Po chvíli přišel týpek z obsluhy a já začal objednávat. On se podíval na cedulku a řekl frontě za mnou: „Tenhle je poslední, zavíráme“ a otočil cedulku. Pak mi dvakrát zopakoval, že už mají jenom něco a já mu vůbec nerozuměl, ale stejně jsem si to objednal. Cedulka týpka za mnou tak rozčílila, že ji ukrad. Poklidná chůze na autobuse se změnila opět v dostihy v momentě kdy jsem ho uviděl projet asi 300 m přede mnou.

Doma jsem byl už asi o půl třetí a během chvilky jsem spal. O půl čtvrté ještě volal Pavel K. ale nepamatuji si co chtěl.