pátek 22. dubna 2011

To se nemůže vejít

Takže bez výraznějších příprav jsme se sešli s hodinovým zpožděním v Praze U Kozla. Sešla se různorodá partička lidí ve věku od 17ti do 45ti let, co se dohromady pořádně neznali a netušili co od cesty mohou čekat. Já, Digi, Jana - Digiho ségra, kterou Joska později překřtil na "Ženu", Joska, Mrtvočich, Prateta a Radek. Skoro každej z nás odjížděl s nějakým tím problémem co nechával doma. Byla cítit nervozita. Radka neznal pořádně nikdo a on neznal nás. Jen když viděl hromady bagáže, tak rezolutně prohlásil, že se to nemůže vejít. Vešli jsme se, všichni i Joska, kterého jsme nabrali v Globusu na Čerňáku. Na uvítání nám oznámil, že právě kamarádovi naboural tranzita. To nebyla informace, která by Radka nadchla. Těsně předtím jsem ho ujišťoval, jakej bude Joska skvělej záložní řidič.
Nakoupili jsme skromné zásoby jídla a pití a hlavně součástky na výrobu redukce napájení do busíku, abychom mohli dobíjet navigaci a vyrazili jsme. Začalo se stmívat, kolovala pivka a Mrtvočich vytáhl kytaru. Autem se rozlila příjemná atmosféra, která nás už celou cestu neopustila. V dáli se tyčila Milešovka a busík ukusoval první desítky kilometrů. Joska zpestřil cestu hrou na potápěče. Kdykoliv se jelo tunelem všichni se nadechli a drželi dech dokud jsme nevyjeli. Byla to sranda, vykulený voči, hlášky "von dejchá, jasně vidím jak dejchá" a Radek šlapající na plyn co to dá, aby pomohl.
První zastávka byla v lesíku kdesi u dálnice, kde jsme zastavili jenom pro přespání. Na Radkovi byla znát únava a všichni ostatní také zoufale hledali nějakou pohodlnou spací polohu v busíku. Místečko se zdálo celkem luxusní, dřevěná boudička a vedle lesík ovšem také hukot nedaleké dálnice a hlavně koleje. Všichni jsme se vzájemně ujišťovali, že v noci nic jezdit nebude. Nejezdilo, ale vždycky tak jen deset minut. Pak se rozdrnčel přejezd a po několika minutách přišly masivní otřesy a rachot na hranici bolestivosti. A to bylo celou noc. Vždy když jsem uslyšel to "to-dong" přejezdu, tak jsem pevněji zavřel oči a snažil se hlouběji usnout. Skoro to i fungovalo.

Žádné komentáře:

Okomentovat