Ráno řve budík o půl sedmé a já volám Digimu zda vstal. Vstal a já opět upadám do kómatu. Yard mě o půl osmé odváží na Zličín, kam s menším zpožděním dorazil i Digi a vyrážíme na další pokus o zdolání kanálu La-manche. Digi řídí opatrně a to rozzuřilo nějakýho blbečka v pseudoterénním Citroenu, kterej poté co nás na dálnici předjel, dupnul na brzdy až do zastavení. Digi to dobrzil, utřeli jsme pot z čela a začali jsme se zase rozjíždět. Ukázal jsem tomu kreténovi, že je jednička a sjeli jsme si to celé ještě jednou a tentokrát se snažil abychom se nemohli ani rozjet. Uprostřed dálnice zastaví a blokuje auto - těmhle hovadům maj sbírat řidičáky a ne nešťastníkům co maj zbytkovou promili v dechu.
V Plzni jsme nabrali Čerwa a hurá směr Anglie. Kluci se těšili a plánovali a já chladil jejich nadšení upozorňujíce, že já už se tam zkusil dostat třikrát a vždycky to selhalo, takže uvěřím, až uvidím. Napadla mě možnost, že anděl to kolosálně nepohnojil, ale že měl důvod proč mi brání v dosažení Doverských útesů, ale to by to teď tak zběsile nežehlil. Takže to holt prokoučoval jako už mnohokrát a teď bude období šťastných náhod.
Anděl byl zjevně zpátky ve službě a makal na plnej úvazek, takže v cíli jsme byli se slušným předstihem a udělali jsme si ještě prohlídku Dunkirku - docela sympatický městečko, kde jsme dali kebab a Digi burgra.
Nachýlil se čas odjezdu trajektu a tak jsme vyrazili k dokům. Navigace nechtěla naskočit, Google maps stávkovaly, takže nastala menší panika a jeli jsme chvíli nazdařbůh. Trajektu jsme ale dosáhli včas a až na malé zaváhání, zastavení uprostřed rampy a následně brutální rozjezd v oblaku spálené spojky nás Digi dovezl v pořádku. Na trajektu jsme dali každej pivko, protože pojedem dvě hodiny a navíc v Anglii je povoleno 0.8 promile.
Ač Čerw trval na tom, že v Anglii už v žádném případě nebude řídit, tak to přeci jenom vyzkoušel a po zjištění, že se řídí úplně stejně, jen po druhé straně dálnice a s anglickým autem, se tu dokonce lépe předjíždí to už odřídil až do Windsoru. Zde jsme se uvítali s mým neplatícím spolubydlícím Jamesem a po povinné Plzničce jsme šli hned spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat