Vzhůru do Wallesu

V pátek jsme ještě udělali BBQ a v sobotu ráno sedáme do auta a M4 nás unáší až do Walesu, kde jsem byl před pár měsíci na trampu vláčkem. Abergavenny nás vítá zahalené mlhou - jinak si příjezd do tohoto městečka snad ani neumím představit. Prolezli jsme město, hrad i muzeum a hurá k hlavnímu cíli naší cesty: Brecon Beacons. Nastavili jsme GPSku kamsi nazdařbůh na nějakou pěšinu poblíž nejvyššího vrcholu a jeli jsme. Cesta se zužovala a zužovala a když už to vypadalo, že zaparkujeme někomu na dvoře u farmy, tak jsme dojeli na takovou křižovatku k farmě, kam jsme auto tak umě umístili, že i traktor by se mu s trochou snahy mohl vyhnout.
Stmívalo se když jsme vyrazili a mlha začala být ještě neprostupnější. Šli jsme kus po cestě a poté jsme se rozhodli si to zkrátit a šli jsme prostě po stráni přímo do kopce. Nikdo netušil kam. GPSka umí jen silnice, signál na Google Maps tu nebyl. Digi je po nemoci, já chrchlám jako blázen a teď potmě, ve vlhké mlze a stoupajícím ledovém větru se tu někde plazíme po horách. Propocené oblečení se lepí na tělo a ledovej vítr žene chuchvalce mlhy, které promáčí to co nezvládl pot. Čerw táhne jak mula, který slíbili mrkev a já v duchu uvažuju, jak ho zastavit dřív, než tohle skončí ošklivým zápalem plic.
"Jakmile uvidím trochu slušnej plac na stan tak stavíme!" oznámil jsem týmu. Jenže jako na potvoru nikde nebylo ani kousek místa na kterým by šel postavit stan. Navíc Čerw jakmile zjistil, že se dá jít někam výš, tak už tam šplhal jak splašenej kamzík. Konečně jsme byli na nějakém vrcholu, navíc kolem nás začínaly být bažiny. Našel jsem něco co při hodně dobré vůli šlo označit jako flek vhodný pro stan. Byl to prakticky kus rašeliniště.
"Tady je skvělej flek, navíc dál to je z kopce. Jsme na vrcholu to je jasný," přesvědčoval jsem ostatní. Tušil jsem, že na vrcholu nejsme, protože nikde kolem nebyla žádná mohyla a lidi jsou na mohyly maniaci. Postavili jsme stan a zjistili jsme, že v rašeliništi nejde zabodnout kolíky. Přesto jsme zkusili maximum protože vítr sílil. Čerw navrhnul, že dojde na cestu pro šutry, ale udělal asi pět kroků a zjistil, že už by stan v té mlze nemusel nikdy najít.
Stan to vám je taková kouzelná věc. Můžete být uprostřed lesa plného medvědů, nebo venku může řádit plískanice, ale jakmile vztyčíte ty čtyři metry čtvereční plachtoviny a vlezete si dovnitř máte pocit, jak kdybyste byli za mohutnými zdmi kryti masivní střechou - samozřejmě za podmínky, že to není stan za 150 Kč z Tesca co udrží až 1500 mm vodního sloupce /za podmínky, že se na něj ten sloupec opatrně vodorovně položí/. Tohle byl stan z Tesca za poctivých 15 liber a slouží poctivě. Značku Lichfield můžu jedině doporučit. Vypili jsme víno, já si vlezl vylepšil spacák bavlněnou vložkou a spokojeně jsme usnuli tiše se propadajíce do rašeliny.