Ráno před sedmou mě už zas budí raubíři. Balíme a razíme do školky. Venku mě překvapilo neskutečný vedro. Ve školce jsem dostal pojeb, že kluci nemaj kraťasy. V práci pokračujem v pracích na projektu a mám asi tříhodinovej hovor s Michaelem, co se vrátil po 14ti dnech do práce. Dohaduju s Markem J. jak pojedem na workshop do Bratislavy. Původně jsem měl jet vlakem, ale protože jedou taky, byla šance, že bych jel s Ondrou dneska autem.
"Hele já mám zaplacenej hotel, já jedu rozhodně dneska," informuju ho.
"Blbost, to zruš, já vás vemu ráno autem!"
"Hele já nebudu vstávat ve čtyři, abychom tam byli na devátou!" bránil jsem se.
"Když pojedete se mnou stačí když vyrazíme v šest, sedm a budem tam na devátou," prohlásil Marek.
"Živí?"
"Hele Marku já taky nejsem ranní ptáče, já bych byl na tom workshopu nepoužitelnej," přidal se Ondra.
"Přesně, já když vstanu takhle brzo ráno, tak jsem pak úplně k ničemu!" přisadil jsem si.
"Takže vy chcete jet dneska odpoledne, abyste byli vyspalí a byli tam k něčemu jo?"
"Přesně!"
"Takže až tam dorazíte, tak nepůjdete chlastat někde do dvou do rána a pak urvat na hotelu tu chvilku spánku, než budete muset makat na snídani?“
„Cože?“ zatvářil jsem se nechápavě, ale cukaly mi koutky
„Je to blbost jet takhle po pátý hodině. Budete mít všechno ucpaný!“ namítal ještě Marek.
„To máš pravdu,“ zamyslel jsem se, „pojedem teda radši ve čtyři.“
Marek se zasmál, ještě chvíli jsme debatovali, ale potom jsem se s Ondrou dohodnul, že pojedem fakt v ty čtyři hodiny. Marek trval na tom, že on pojede ráno.
V Bratislavě jsme byli krásně navečer. Ubytovali jsme se na hotelu a vyrazili ven. Bylo neskutečný vedro a dusno, ale uličky v centru připomínaly doslova život v nějakém pobřežním městečku. Vlhkej horkej vzduch, všichni venku na zahrádkách, hudba, změť jazyků a národností a cinání skla a příborů. Hledal jsem podnik, kde by měli nějaký slušný pivo. Všude dominoval mizernej Staropramen. Konečně jsme našli nějakej podnik, kde měli i něco jiného. Objednali jsme večeři za 12 EUR a dozvěděli jsme se, že už maj taky jen Staropramen. Peklo má svý jméno. Co se dalo dělat. Dali jsme si mizernou večeři a mizerný pivo a vyrazili do Kristian Pubu pod Michelskou, kde maj nejlepší Plzeň na světě. Už na to asi přišli, protože nahoře nás vítala cedule „Best beer in town!“. Plzeň byla skvělá jako vždy. Připojil se tam k nám Dan ze sítí se kterým jsme potom pokračovali do Havana klubu, kde byl zbytek síťový party. Docela jsme tam s nima zakalili a někdy k ránu jsme se vydali na hotely. My bydleli kousek a tak jsem šel kousek vyprovodit Dana a pak zamířil ke svému hotelu. Když jsem šel už dost dlouho zjistil jsem, že jsem se ztratil. Zapnul jsem GPS a vypadalo to, že držím dobrej směr. Okolí začalo vypadat dost nepřívětivě. Měl jsem strach mít ten telefon venku a tak jsem ho radši schoval. Šel jsem dál, nevím jak dlouho a stále nic. Další kontrola GPS a zjistil jsem, že jsem omylem šel na druhou stranu. Celou tu dobu! Takže zpátky. Najednou jsem narazil na partu cikánů. No nazdar! Vnucovali mi ať si koupím nějakou voňavku BOSS.
„Chlapi já už nemám ani EURo, v hospodě jsem si musel půjčit na útratu,“ odpovídal jsem lstivě. Byli dost dotěrní a agresivní. Ale nakonec s pár sprostejma nadávkama mi dali pokoj. Přidal jsem do kroku a konečně zase dorazil do civilizovaných oblastí a poté i našel hotel. Šel jsem spát kolem třetí ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat