Poslední týden byl nesmírně hektický. Byl jsem v Praze a v Bratislavě a měl jsem ten týden na starost kluky - úplně sám. Do toho jsem se snažil organizovat oslavu narozenin a projekt vaření ležáku ve Windsoru. Celé to začalo v pátek před půlnocí, kdy letadlo přistálo v Praze. Ráno časný budíček, pobalit děti a hurá na hlavní nádraží na vlak do Trutnova, kde měla mamka a ségra oslavu narozenin. Hlavák je komplet rekonstruovaný. Vypadá to tam o třídu lépe, než dřív, kde tam byly jen špinavý stánky a hrací automaty. Přesto mě znechutilo, že v záplavě Caffeterii, Croasanterii, Patisserií a jiných burgerkií jsem nesehnal obyčejnou poctivou klobásu s chlebem a hořčicí. Cesta vláčkem byla v klídku a Pepa nás vyzvedl ve Velkejch Svatoňovicích. Večer jsem zabezpečil děti a dohodl se s mamkou, že je přes noc pohlídá a já si zajdu sednout na pár piv s kamarády v Trutnově, protože už jsem je dlouho neviděl. Sešla se výborná parta a seděli jsme v Horským klubu pod Matesem. Nějak to všechno sedlo, dokonce i Raspa dorazil a zahrál a vyprávělo se a plánovalo a pilo a bylo nám skvěle. Skončili jsme někdy před čtvrtou ráno brutální diskuzí o demokracii s nějakým šíleným filozofickým týpkem a holkou o který jsme si mysleli, že je předělanej kluk. Pamatovala si mě ze školy, ale já ji teda nezařadil - pravda, hledal jsem jen mezi holkama. Když na konci týpek řekl tý kreaci "Miláčku, jdem domů," tak všechno zapadlo do sebe a my se řáchali ještě půl hodiny potom. Nějak jsme zamířili ke mně domů, kde teď bydlí můj novej spolubydlící. Ten tam nebyl zato tam bylo tak pět beden tvrdýho chlastu, spousta piva, vína a dalších lihovin. Mám tušení, že to bude alkoholik. Otevřeli jsme si flašku vodky, džus a pivo a aniž bychom se čehokoliv z toho dotkli a umřeli jsme.
Ráno jsem se vzbudil a zjistil, že je deset hodin. Panika, vzburcoval jsem Macaxe a rychle jsme balili. V obýváku jsem škobrtnul o Rasputina.
"Co tu děláš?"
"Ty mě pozveš a ještě si nepamatuješ!"
Macax prohlásil, že bude řídit. Měl jsem pocit, že možná ještě nějakou tu promili možná máme, ale taky jsem spěchal za dětma a tak jsem neprotestoval. Na benzíně jsme vzali pár kapek benzínu, Macax smotal drátky, aby zapnul světla a jeli jsme. Těsně před Poříčím jsem zahlédl typické výstražné vesty. Něco jsem zrovna vykládal, ale ztuhl jsem uprostřed gesta. Hlavu jsem vyděšeně otočil na Macaxe. Ten měl pohled upřený nehybně před sebe a nehnul se na něm ani sval. V tomto "lidském obrazu" jsme minuli policejní hlídku, která zrovna kontrolovala jiné dvě auta. Jen jsme byli dost daleko chtěl jsem promluvit, ale zjistil jsem, že nedokážu vydat hlásku. Vydechl jsem a polknul. Máca se stále nehýbal. Znovu jsem se pokusil nadechnout a znovu jsem jenom polknul. Zatřásl jsem hlavou a konečně pronesl:
"No..." výdech a chvíle ticha. Konečně promluvil Máca:
"Ty vole..."
Po chvíli jsme se zase rozmluvili. Před náma jelo auto co taky vypadalo jako kradený (Máca to svoje nemá ani přepsaný) a navíc podezřele kličkovalo.
"Ti jsou taky slušně jetý!" glosoval to Máca "se vsadím, že ty dva chudáci, co je tam rafli jen ukazovali a naříkali: Tenhle, tenhle je taky vožralej! A támhleten taky! Všichni tady jezděj vožralí, tak proč zrovna my?!"
Každopádně to pro mě bylo varování, že riskovat se fakt nemá. S klukama jsme chvíli blbli na chatě a potom jsme autobusem jeli do Trutnova. Vlak jel až za dvě hodiny a tak jsme vyrazili na návštěvu k babičce. Psal mi Drgy, že budou na zahrádce grilovat a že tam budou i jiní prckové. No další vlak jel za čtyři hodiny. Macax nás vyzvednul a my vychutnávali relax, grilovačku, kluci hráli pingpong a ráchali se v bazénku. Kolovala dýmka a bylo nám krásně. Poslední vlak jel nakonec až v sedm večer. Doplazili jsme se na nádraží a všichni tři, já i mí kluci jsme usnuli jen co jsme dosedli. V Praze jsme byli až v deset večer. Překvapivě kluci hned po koupaní usnuli, takže jsem mohl také omdlít, protože už jsem mlel z posledního.
Žádné komentáře:
Okomentovat