Lake Luise

Ráno vstáváme o půl sedmé. Kluci si vypráví, jak je v noci vyděsily zvuky praskajících větviček. Něco se zjevně blížilo ke stanům.
"Když ten medvěd rozsvítil čelovku, tak to snad muselo bejt slyšet, jak mi spadl kámen ze srdce," komentoval to Jirka.
Vaříme čaj a Jirka jde pro Zdendu s Bárou, kteří spali v lese.
"Tak co? Už jdou?"
"Ne, jsou tam roztahaní po půlce lesa, není to hezkej pohled," vtipkuje Jirka.
Vaříme čaj a jedem zpátky na Lake Luise. Bára zkouší prodávat třešně a já se Zdendou prozkoumáváme superluxusní hotel, co tam stojí na břehu. Kluci se konečně dovolali a jedou se podívat na ten karavan. Vrací se v jednáct s tím, že ho kupují a že to budou zařizovat celej den. Domlouváme sraz na čtvrtou a kluci odjíždí. Já s Jirkou, Zdendou a Bárou jdeme na trek po okolí jezera. Jirka je unešen z výhledů a stále opakuje "No jo! Kanada!" a všechno fotí. Procházka je to fakt nádherná. Vysoko nad jezerem blbnem s veverkama a pak se vydáváme na ledovec. Přichází zpráva od Josky, ať zavolám chlapíkovi, že to zařídí až ve středu, protože dnes je všude zavříno. Nabízíme se, že jim peníze vyberem, ale nechtěj. Volám a dohaduju to. Původně jsme chtěli jít hned zpět, ale když je to zařízeno vydáváme se na ledovec. Jirka se v půli cesty vzpříčil, že dál nejde a že tam na nás raději počká. My dem dál, když najednou slyšíme brutální hřmění. Z ledovce padá obrovská lavina do údolí. Úžasnej zážitek. Dorazili jsme až k chatě pod ledovcem a zjišťujem, že to nemůžem stihnout do čtyř zpátky. Vymejšlíme výmluvy pro Romana, ale raději nasazujem brutálně ostré tempo a až u lesa si uvědomujem, že jsme přeběhli Jirku.
"Hele on tam nebyl ne?"
"Mohl tam bejt, on šel nahoru k těm vodopádům se natáhnout, třeba tam chrápe."
"Ty vole, my ještě nikam nevyrazili a už ztrácíme lidi," smál se Zdeněk.
"No každopádně buď šel napřed a máme průser, proč my přijdem pozdě a nebo je tam a máme průser, že jsme ho ztratili," uzavírám naši situaci.
Postupně nám to přijde strašně vtipný a chechtáme se tomu.
"Jen nevím, jestli to Romanovi taky přijde k smíchu," směju se.
"Ho vidím s tím jeho zabijáckým pohledem koukajícím z pod kšiltovky," říká Zdeněk.
"Jo, přijdu k němu a řeknu mu: "Co tak koukáš? Ty si ho taky ztratil!" směju se.
"Nebo tam najdem na parkovišti jen naše baťohy," glosuje to Bára.
Celou cestu zpátky vybuchuju smíchy a prosím ostatní, aby mě schovali, že lidi nemaj rádi, když přijdu pozdě a šklebím se jak měsíček. 
"Kdy myslíte, že přijde na to, že jsme ho tam nechali?" ptá se Zdenda.
"No, podle mě se západem slunce mu to začne bejt podezřelý," směju se.
Nakonec jsme dorazili deset minut po čtvrté a na parkovišti potkáváme Jirku. Kluci s autem nikde. Za půl hodiny nás ale našel Joska a tak jsme mohli jet dál.
Jedem nakoupit do Safeway a pak už míříme na parkoviště odkud chcem zítra startovat na náš třídenní přechod hor.
Jedeme gravelkou, když najednou vidíme u krajnice malého medvěda kterak si pochutnává na bobulích nějakého keře. 
"Nezastavuj! Nezastavuj!" volá Bára.
"Zastav vole!" křičí Roman.
Joska zastavuje auto a my nejdřív fotíme a točíme medvěda přes okýnka v autě. Roman pak vyskakuje ven a za ním se hrnu i já s Jirkou a Zdendou. Stojíme tak 10 m od medvěda a nadšeně si ho točíme a fotíme. Jemu je to buřt. Po filmařské zastávce skáčem zpátky do auta a jede se dál.
"Viděl jsem medvěda! Můžu klidně spát," raduju se.
"No, to já zas právě neusnu," stěžuje si Jirka.
Cestou jsme viděli ještě losici s losáččatem a přejem si ještě vlka nebo pumu, ale nemáme už tolik štěstí. 
Zastavujem na parkovišti a Roman vyskakuje a šacuje medvěduodolnej kontejner, co tam stojí.
"Co to dělá?" ptá se Jirka nevěřícně.
"Nakupuje," směje se Joska.
Roman objevil velkou krabici od McDonalds, kde byly fruka, jabka, sendviče, zelenina, dresingy, koláčky, no prostě to byl neskutečně úspěšněj "nákup".
Začíná se stmívat a my vaříme všechno maso co nám zbylo. Po parkovišti se rozhlela mohutná vůně pečeného masa a z lesa se najednou začaly ozývat štěkavé skřeky. I když nevidím důvod proč se bát medvědů, když je člověk ve stanu a nemá u sebe žádný jídlo, neměl jsem z toho nejlepší pocit. Po vydatné večeři zalézáme do stanu a tématem jsou opět medvědi.
"Prej to není tak zlý," tvrdí Jirka.
"A na to si přišel jak?" ptá se Roman.
"Na záchodě to psali."
"Jo, medvědím drápem to tam je vyškrábaný ne? "NOT SO BAD"" chechtá se Roman. 
S představou medvěda, kterak popisuje veřejné záchody brzy usínáme.