Ráno mě budí nezvyklé vedro. Vstávám a zjišťuju, že už svítí sluníčko a je sedm hodin. Snad ještě nikdy jsem tu nespal tak dlouho a sluníčko jsem vždycky viděl vycházet. Třešně jsou dotrhány a domem vládne pohoda. Většina lidí vyspává. Partička kolem Dealera pokuřuje bong a z repráků hrajou nějaký francouzský šansóny. Udělal jsem si obligátní čínskou polívku k snídani a otevřel si pivko. Ani jsem nestihl vychutnat tu pohodovou atmosféru, když se odspodu přiřítil Joska s Jirkou. Joska do sebe naklopil vodku co včera dali Clio a během okamžiku byl zase kantáre. Pouštíme Divokého Billa a já simultálně překládám písničky do angličtiny. Joska s Jirkou zkouší střílet ze vzduchovky, ale poté co malém zastřelí jednoho pickera a Jirka si skoro uskřípne palec při nabíjení toho naštěstí nechávájí. Dávám s nima pár pivek a přesunujem se na spodní squat. Joska je v totálně punkové náladě. Cesta vede nad dálnicí a Joska najednou zabočil dolů a seběhl prudký kopec a rozsekal se v příkopu před dálnicí. Na ramenou nesl 12ti pack piv a ten dopadl na dálnici a piva se rozletěla jako kuželky. Auta stála a řidiči nevěřícně zírali. Joska se vyhrabal z příkopa a začal sbírat plechovky z dálnice. Ze všech stříkalo pivo, tak dvě čapnul a nechal si je stříkat do pusy, na vlasy a vůbec. Vybavila se mi jeho slova: "S pivem tady musíš bejt opatrnej. Když tě chytnou s plechovkou na veřejnosti cvakneš pokutu 150$." Jen nevěřícně jsem sledoval jak se motá mezi stojícími auty a sbírá další plechovky a rve je do roztrhané krabice.
Řidiči způsobně počkali, až si pankáč dosbíral svá piva a pak se provoz zase rozjel. My dorazili na Green House (spodní squat), kde Joska předal Zdeňkovi jeho 12ti pack. Párty se zase rozjela. Joska byl hlavní hvězda. Roxanne se mu snažila věnovat, ale Joska se během chvíle zase zřidil jak zákon káže a najednou skotačil na střeše Green Housu. Efektním kotolulem skočil dolů a vyžádal si další pivo. Pak klasicky odpadl a zůstal ležet rozplácnutej před vchodem. Jirka snaživě donesl propisky a všichni se jali vylepšovat Joskovu vizáž. Roxanne s Clio měly zase záchranářské tendence a když dorazil Roman s autem narvali Josku do auta.
"Nehýbejte s ním! Může mít něco s páteří!" křičel sem na ně.
"Vážně?" zeptala se mě se starostí v hlase Roxanne.
"Ne, ale poblije se," konstatoval jsem.
Podařilo se nám ho ale převézt na Red House, kde jsme ho pohodili u sadu. On automaticky zaujal bezpečnostní polohu a my mu jen podepřeli hlavu dekou.
Já se začal příjemně rozjíždět a chtěl jsem jít koupit další pivka. Nikde jsem ale nemohl najít peněženku. Pojalo mě temné podezření. Snažil jsem se vybavit, kde jsem ji měl naposled. Bylo to v Liquer Storu. Pak jsem si ji dal asi do kapsy u kalhot. Jenže jsem měl Alfrédovy kalhoty a ty měly mizerné kapsy, ze kterých všechno padalo. Přesto jsem znovu a znovu prohledal vše co jsem mohl. Nikde nebyla. Zaběhl jsem na Green House a ptal se lidí, jestli ji třeba nenašli u ohně. Nikdo o ničem nevěděl. Dobrá nálada mě rychle přešla. Ještě jednou jsem vše prohledal a pak jsem zapnul telefon a volal do banky, aby mi zablokovali karty a co mám jako dělat. Byl jsem bez peněz, bez řidičáku a kdo ví bez čeho ještě. Poradili mi aspoň, že když zajdu do jakékoliv pobočky HSBC, tak mi dají 2000$ emergency cash. Zbytek dne jsem už nepil. Večer jsem si vzal auto a šel jsem projet Winfield, jeslti někde nezahlédnu auto tý holky co mě vezla stopem. Byla dost velká pravděpodobnost, že mi peněženka vypadla v jejím autě, ale bohužel v ní nebyl žádný telefonní kontakt na mě. Ptal jsem se po hospodách a tak, ale nikdo jí bohužel neznal. Poradili mi ale ať zkusím druhý den obvolat všechny fotostudia v Kelowně, že tam bych na ní mohl narazit. Poděkoval jsem a na Red Housu jsem prošel všechny fotostudia co byly na netu a napsal jim maila. Po setmění se vzbudil Joska.
"Já jsem ztratil den," prohlásil.
"No, ty jsi ho spíš zkomprimoval do dvou famózních hodin," smál jsem se mu.
Podíval se na video, kterak sbírá piva na Higway 97 a vyrazil zase kalit na spodní squat. Já zůstal na Red Housu a bavil se s lidma co tam byli. Quebečani uvařili nějaké francouzské karrí /ne kari/ a Knírač se mě snažila balit. Vzpomněl jsem si na Romanovo: "Nevypadám jako Brad Pit, ale vodsaď pocaď" a snažil se jí uniknout.
Můj úkryt v kuchyni se moc neosvědčil. Tu okupovaly Číňanky, které taky měly daleko k ideálu asijských krásek. Nejdřív se se mnou všechny fotily, protože prej vypadám jako Thaiwanská rocková star. Poté co jsem si později oblékl pončo jsem prej zas vypadal jako tygr a kdykoliv mě potkaly, tak dělaly zvuky tygra a naznačovaly sekání drápy. Zapadl jsem raději na verandu k huličům a nabídl jim svou whisky. Oni mi výměnou nabídli potáhnout z jejich megabongu. V kuchyni mezitím Izraelec kuchtil cheesecake. Půjčil si od nás cukr, takže mě pak zavolal na ochutnávku. Nakonec se rozdělil se všemi co tam byli. Třešňovej cheesecake byl prostě pohádkově výbornej. Kecáme ještě na verandě a ze mě pomalu padá naštvanost ze ztráty peněženky. Někdy po půlnoci se přikolébal Roman zavěšenej mezi Clio a Roxanne. Joska dorazil o něco dřív, nic neřekl a omdlel na mém gauči venku. Tak jsem spal na jeho posteli.
Žádné komentáře:
Okomentovat