Vstáváme zase až kolem sedmé. Joska vypadá, že každou chvílí umře. Jen sedí a zírá do zdi a drží se za hlavu. Opakuje, že ztratil dva dny. Kluci vyráží do Rockies a nakonec se uvolili, že mě berou s sebou. Byl jsem z toho trochu překvapenej, protože jsem jel za Joskou a bylo domluveno, že jak skončej vyrážíme spolu někam cestovat. Oni se ale takhle domluvili i se Zdendnou, Bárou a Jirkou. V autě sice bylo místo jen pro pět lidí, ale nakonec jsme se tam všichni porovnali a já seděl na baťozích.
Loučení bylo srdečné. Hlavou mi zněla písnička "Goodbye all the people, there is nothing you can say..." Strašně nerad jsem opouštěl tohle místo a tyhle lidi. Zažil jsem tu nejsilnější pocity svobody a nezávislosti v životě. Způsob života těhlech lidí se mi strašlivě zamlouvá. Žití z toho málo co je, užívání si naplno a plnými doušky, nezávislost a svoboda. Ale výprava slibovala zažití té pravé Kanady, skal, treků kolem jezer, spaní v medvědích oblastech a tak jsem se docela těšil.
První zastávka je ve Vernonu na nákupy. Já zašel do HSBC bank zkusit získat nějaké ty prostředky. Když jsem u přepážky oznámil, že jsem Premier customer, tak mě hned uvedli do salónku a nabídli čaj. Ujala se mě sympatická bankéřka, která se ke mě chovala fakt jak k nějakýmu významnýmu zákazníkovi a ne jak k týpkovi s čírem, ve smrdícím týden nošeném tričku a špinavejch kalhotech. Za půl hodiny mi zřídili kanadskej účet, vydali mi kartu a nabyli ho 2000 dolarů emergency cash.
Po nákupech pokračujem směrem na Banf a v autě panuje výborná nálada. Telefon jsem ještě nechal zaplý, kdyby se něco dělo kvůli peněžence. Najednou mi volá někdo z Anglie, přemýšlím zda to mám zvednout, protože to zavání starostma z práce, ale nakonec jsem to zvednul. Volali mi z HSBC v Anglii, že jim volali z kanadský banky v Kelowně, že tam někdo předal moji peněženku a že mi do mailu posílaj kontaktní údaje. No hustý. Řekl jsem jim, že si ji vyzvednu asi až za týden a moc a moc jsem poděkoval. Tak jsem se celej včerejšek stresoval úplně zbytečně. S ještě lepší náladou pokračujem dál. První setkání s přírodou zajistil los, kterej zvědavě vykukoval z lesa u dálnice.
Kluci shání větší auto a tak prozkoumáváme T3 s cedulkou ON SALE, kterej parkuje u nějakýho domku. Majitel za něj chce 2.5 tisíce což je moc a tak jedem dál. Kousek před Banfem stojí u dálnice luxusní karavan. Zastavujem a prohlížíme ho. Je odemčený, takže je možné prohlídnout si vybavení a všechno. Neuvěřitelné, u nás by tam nestál takhle ani pár hodin. Zkoušíme se dovolat majiteli, ale nebere to.
Jedem k Lake Luise, kde se Roman snaží prodat dva buckety třešní, co natrhali ještě z těch zbytků za domem. Prodali jsme ale jen dvě krabičky po 10ti dolarech. Já zkusil jednu ochutnat, ale začal jsem se dusit. Pesticidy, kterejma jsou tyhle třešně bohatě pokryté mi asi nesedly. Z Lake Luise jedeme na parkoviště u trailu, kde vaříme večeři a stavíme stan, ač je to tu zakázané. Jirka se strašně bojí medvědů a tak je hlavní téma večera jasné. Usínáme s napnutýma ušima.
Žádné komentáře:
Okomentovat