Vzbudil jsem se kolem páté hodiny. Hlava mě bolela jak střep a kolem mě kmitali lidé. Najednou se rozhlehl křik "Bus is here!" - "autobus je tady" a všichni vyběhli ven a barák zase utichnul. Vzbudil jsem se kolem šesté a vyrazil ven. Věděl jsem, že kluci dneska 'pickají' v sadu za barákem a tak jsem se šel za nima podívat. Roman mi nezištně předvedl luxusní pád z žebříku a rychlosběr třešní. Po prohlídce jsem se vrátil na Red House, kde jsem se dal do mytí nádobí. Byl ho tam neuvěřitelnej kopec. Když jsem se promyl asi polovinou hromady, tak mě tak napadlo, že jsem měl jako pocit, že jsem tam někde zahlédl myčku. No stál jsem přímo nad ní. I tak toho bylo nakonec na tři plný myčky. Naházel jsem tam první várku a dal se do poklízení zbytku doupěte. Přišla holka, co má uklid na starosti a byla z toho úplně unešená. Když bylo všechno hotovo, udělal jsem si čaj a sednul si na verandu. Bylo teprve půl deváté ráno. Neuvěřitelné. Kecal jsem s holkama co si tam přišly odpočinout od pickání a pak jsem se dal do dopisování deníčku. Uklidil jsem všchno umyté nádobí. Skříně najednou přetékaly hrníčky a talíři. Šuplíky lžičkami, vidličkami a noži. Kluci mě poprosili abych jim na dvanáctou, kdy se vrací z práce něco uvařil. Ještě včera mi Joska ukázal jejich zásoby. Měli mraženou zeleninu, mleté maso, špagety, rejži, instantní čaj, jakejsi boloňskej salám z mouky a trochu plesnivej chleba.
"Něco z toho vymysli," děl Joska.
"Jo, já to hodím do online kuchařky a bude to něco na způsob: Grilované prase - Máte: Kmín, Pivo. Chybí vám: Prase," smál jsem se.
Volby byly omezené. Vypůjčil jsem si od holek aspoň cibuli a chtěl jí opéct spolu s tím salámem a mletým masem, že to hodím na špagety. Když už se to krásně peklo přišli zrovna kluci. Roman se podíval na pánvičku a chladnokrevně pronesl:
"Víš přece, že cibuli nejim."
"Sakra, na to sem zapomněl. No OK, to se ještě dá pořešit," ujistil jsem ho. Našel jsem totiž ještě jakejsi zeleninovej relish, kterej sem chtěl nalejt navrch.
Udělal jsem teda mleté maso zvlášť a dal dělat špagety, drže se pravidla, že množství tloušťky palce je vhodná porce pro jednu osobu a při vaření zdvojnásobí svůj objem. Přišel znovu Roman a kriticky se podíval do hrnce.
"To děláš pro koho?"
"Pro nás."
"Jako pro jednoho z nás?"
"Pro všechny."
"Tohle je tak pro jedno malý dítě, dej tam víc! Aspoň půl balení," nabádal mě.
Nasypal jsem tam hromadu a prohlásil, že už by to fakt bylo moc. Roman jen pokrčil rameny.
Naložil jsem vrchovatý talíře a podával se oběd. Kluci ten kopec špaget zhltli jak předkrm a hladově přemejšleli co dál. Nakonec se dorazili sladkým závinem.
Joska po chvíli usnul.
"Von se do tý Kanady přijel vyspat," glosoval to Roman, "von fůrt jen chrápe."
Požádal jsem Romana, jakožto člověka s nejvyšším zdravotnickým vzděláním, aby mi zkusil vyndat stehy. Umyl si ruce jako doktor, ale přišel s úplně špinavejma.
"To je zažraný," komentoval můj pohled.
Sundali jsme náplast a prohlédli a vydezinfikovali ránu. Vypadá dobře. Vyndali jsme nejvíce napínanej steh a ostatní tam nechali. Uvidíme, co to do zejtra udělá.
Po zdařilé operaci jsme si pustili filmeček. Poté co se Joska vzbudil jsme vyrazili na pláž. Já šel klasicky s pivem v ruce.
"Dávej si tady na to bacha, je za to flastr 150 dolarů!" varoval mě Joska.
Zabručel jsem že jo a šel sem dál. Na pláži byla většina partičky. Všichni se nadšeně ráchali ve vodě nebo polehávali na pláži a popíjeli pivko.
"Tohle se tady taky nesmí," konstatoval Joska.
Koupili jsme v General Storu 15ti pack Canadian lageru a flákli s sebou taky na pláž. Pivko stíhalo pivko a za chvíli byl 15ti pack prázdnej. Vyrazil jsem pro další a když jsem se vrátil tak mi Joska hned hlásil.
"Teď si tady měl bejt! Přijeli poldové. Tos měl vidět, všichni odhodili co drželi, borec kopnul šestipack do křoví, že se nějaký prorazily. No masakr!"
"Sakra a já o to přišel!" litoval jsem. Dali jsme ještě pár a pak vyrazili zpátky na Red House.
Na verandě postupně začala zase párty. Uzávěry piv syčely jeden za druhým, koloval bong a jointy a někdo hrál na kytaru. Slunce zapadlo a na jezero pod námi se zahalilo do tmy prosvětlované jen světýlky domů naproti. Zase jsme se nějak rozkalili, ale mně se podařilo se asi v jedenáct utrhnout a jít spát. Roman kalil snad do jedný do rána.
Žádné komentáře:
Okomentovat