Kolem půl páté se na obzoru začalo objevovat světlo. Počkal jsem na mezeru v přeháňkách a přesunul se pod přístřešek, kde měli uskladněnou sůl. Rozvěsil jsem tam spacák a stan a v mokrých věcech jsem klepajíce se zimou ládoval nějakej salám a chleba. Stále pršelo. Přemejšlel jsem, zda čekat, nebo jet. Vypadalo to ale na lokální přeháňku a na obzoru se zdálo být lépe. Nasoukal jsem promáčené věci do kufrů na Harleji, motor zaržál a já jel skrz kapky deště směrem k obzoru. Byla mi strašlivá zima, byl jsem promočený a prokřehlý. Ruce a nohy jsem skoro necítil. Po dvou hodinách jízdy jsem zahlédl otevřené Café. Zabrzdil jsem a chtěl tam odbočit. Harlej se naklonil, já hodil nohu na zem, abych ho vyvážil, ale byla tak promrzlá, že jsem na ní nedokázal stát, takže se motorka pomaličku poroučela k zemi. Seskočil jsem a chtěl ho zvednou za řidítka, ale bylo to bez šance. Nakonce jsem ho chytil za rám a z dřepu ho postavil. Zraněnou nohou projela ostrá bolest a mně se zatmělo před očima. Podařilo se mi s dalším bolestivým bodnutím nohu přehodit přes sedlo a motorku stabilizovat. Pomaličku jsem dojel k benzínce a tam ji postavil. Nabral jsem benzín a nechal si udělat obrovskej kelímek horkého čaje. Ten jsem tam klepajíce se usrkával mezi regály.
Čaj mě ale postavil na nohy, počasí se taky umoudřilo a tak jsem mohl zase vyrazit. Joska mi říkal, abych byl zpátky do dvanácti, protože dneska maj poslední den a on chce začít chlastat hned jak to půjde. Nikde jsem teda moc nestavěl a jel jsem na jeden zátah až do Kelowny. Sluníčko vyšlo a já začal usychat. Krajina byla nádherná, silnce prázdné a na Harleji se prostě jezdí úžasně. Kolem jedenácté jsem byl v Kelowně a zamířil jsem rovnou do Oyamy na Red House. Za Kelownou stál nějakej mladej skejťák se skejtem a žonglovacíma paličkama. Když jsem u něj zastavil, tak na mě nevěřícně zíral.
"Pojeď!" vyzval jsem ho.
"Nemám helmu? Co policajti?" ptal se.
"Jak dlouho tu stojíš?"
"Dvě hodiny."
"Tak to asi risknem ne?"
Narvali jsme ty paličky do kufru, on čapnul skejt a sednul si za mě. Ve Winfieldu sesednul a město, kde bejvaj cajti projel radši na skejtu a já ho zase nabral za městem. Vystoupil v Oyamě a byl hrozně happy.
Já vyjel k Red Housu, kde jsem zaparkoval motorku, poklidil a dal vařit brambory. Joska psal, že dorazej pozdě a tak jsem se dal do dopisování deníčku na verandě. Zrovna když jsem kontroloval jídlo v kuchyni rozrazil dvěře nějakej starej borec s poďobanou tváří a nosem a šedivějícími vlasy. Jen se prohnal kolem mě a zamířil do vintra domu. Ozývaly se výkřiky: "FUCK! What the hell? Oh my god, no!" a další. Poté co prořval zbytek domu se vrátil do kuchyně, ukázal na mě obviňujícím prstem a ostře se zeptal:
"Kdo seš ty?! Ty tady pracuješ?"
"Ehm, já, ehm, spíš jako, no né. Já jsem tu na návštěvě," potil jsem se a vybavoval si nápis u dvěří: "Návštěvy jsou přísně zakázány. Bez vyjímek!"
"Na návštěvě? Jak to?" dorážel chlapík.
"No, je to domluvený s Denis, prej když se budu starat o dům a uklízet tady..."
"Ty tu uklízíš?" zeptal se náhle úplně zjihlým hlasem.
"No, jo."
"Tenhle dům je jeden velkej bordel! To je můj dům víš?! Tak tu uklízej, chce to vzít odzadu dopředu, prostě celý, vždyť je to šílený!"
"Vypadalo to tu daleko hůř," snažil jsem se ho uklidnit, "vy ste asi Alfred, že?" vzpomněl jsem si na jméno majitele všeho okolo.
"Jo, a ty jsi kdo?"
"Míla, ale říkaj mi Hobbit."
"Hmm, já ti budu říkat Will," prohlásil rezolutně a já se nehádal.
"Hele Wille, čí je ten Harlej venku?"
"Můj," odpověděl jsem skromně. Alfréd se najednou úplně zatetelil.
"No to je skvělý! To mám obrovský štěstí! Pojď honem!" táhl mě ven. Napadlo mě, že se chce asi projet a byl jsem odhodlanej ho nechat, ale táhnul mě do svého pick-upu.
"Já totiž koupil svojí přítelkyni Harleje víš!" vysvětloval mi, zatímco mě vezl neznámo kam. "No a von je rozbitej. A víš co? Já vím o motorkách naprostý hovno! Ale to před ní samozřejmě nemůžu přiznat. To snad chápeš?"
"Vím naprosto přesně, jak se cítíš," ujistil sem ho a rozhodl se nepřiznat, že o motorkách toho vím možná ještě míň než on.
"To je fakt super, že jsem na tebe narazil! Já si s tím už vůbec nevěděl rady. Strašně dík za pomoc!" šveholil nadšeně a já tiše doufal, že tam bude něco naprosto zjevně rozbitýho, co bych dokázal spravit i já.
Dorazili jsme k jakési stodole, kde stál nádhernej Harlej. Ukázalo se, že celá závada spočívá v tom, že nejde zařadit neutrál. Měl totiž zařazenou trojku a bloklou převodovku, takže nešlo už řadit níž a myslel si, že je na jedničce. Stačilo s motorkou trochu popojet a nakopal jsem tam bez problému neutrál. Alfrédova radost neznala mezí. Stále opakoval, že přítelkyně je 55 kilo těžká, ale když se naštve, tak je fakt nebezpečná a že jsem mu zachránil život.
"Wille, ty seš vysokej, tobě by mohly bejt," prohlásil najednou a přitáhl krabici s obnošenejma kalhotama. Děkoval jsem za ten dar a snažil se nějak naznačit, že bych chtěl zpátky.
"Zkus si je! Zkus si je!" nabádal mě Alfréd nadšeně. Poslechl jsem a oblékl si jedny kalhoty. Padly mi super.
"No vidíš! Ty ti sednou. Já vím, sou to šunky, ale na práci budou skvělý!"
Ujistil jsem ho, že sdílím jeho názor, ale že na domě je spousta práce. Hodil mě do auta a odvezl zpátky. Před Red Housem mi ještě předvedl jak venčí psa. Vypustil ho ven a jezdil pickupem kolem sadu a piskal a pes lítal napříč sadem za ním.
Pak konečně odjel. Já dovařil baštu a protože pickeři stále nepřicházeli musel jsem odvézt Harleje zpátky do půjčovny sám. Když jsem na něj nasedal, tak jsem si ještě zkontroloval kapsy, abych tam neměl klíče od auta. Byly prázdné. Už jsem odjížděl, když jsem si vzpomněl, že peněženka zůstala v mých kalhotech při tom převlékání. Vběhl jsem do domu, popadl kalhoty tak jak byly a hodil je do kufru u motorky. Harleje jsem vrátil a Joska mi zrovna psal, že pro mě jede. Šel jsem nakoupit do Liquer storu pití na večer. Joska chtěl nějaký levný víno, ale já nikde nemohl najít obdobu našeho krabičáku.
"Hledáte něco?" zeptala se mě úslužně prodavačka.
"Ano, někoho kdo rozumí vínům," nezaváhal jsem.
"Vydržte moment," požádala mě a za chvíli přitáhla nějakýho chlapíka.
"Co byste si přál za víno?" zeptal se mě profesionálním tónem.
"Nějakou absolutně nejlevnější, ale silnou sračku co tu máte. Takovej Black Ice mezi víny," sdělil jsem mu své přání. Chlapík se na mě nepodíval zrovna dvakrát hezky, ale ukázal na čtyřlitrové luxusní krabice s tím, že to je nejlevnější co mají. Nákupu byly dvě velký bedny. Vyvlekl jsem je ven z obchodu a čekal na Josku.
'Neviděl jsi prosímtě někde klíče od auta?' pípla mi najednou zpráva od něj.
Polil mě studenej pot a vytáhl jsem druhé kalhoty z baťohu. Rychlá prohlídka odhalila klíče v kapse.
'Vidím je právě teď. Držím je v ruce.' odpověděl jsem.
Šel jsem zkoušet stopa, ale s těma bednama to byla prekérka. Rozhodl jsem se přejít na lepší místo. Bedny byly těžký a nešly pořádně nést. Stále jsem je musel pokládat na zem a znovu brát. Stopoval jsem asi dvě hodiny, když Joska psal, že sehnal jiný auto a jede pro mě. V tu chvíli mi zastavila sympatická holčina. Napsal jsem mu, že už mám stopa a naskočil do čekajícího Forda. Holka byla fotografka z Winfieldu a bylo jí líto jak tam stojím, když už se stmívalo. Hodila mě až do Oyamy. Já dotáhl ty proklaté bedny na Red House a hned začal popíjet a vypravovat příběh s Alfrédem. Za chvíli dorazil Joska a hned načal víno co jsem mu koupil. Všichni se radovali, že třešně skončily a párty se dnes začala velkolepě rozjíždět. Postupně ale mizeli lidi z Red Housu, vždycky někdo prohlásil, že de dotáhnout lidi ze spodního squatu nahoru a zmizel. Vyrazil jsem tam nakonec taky a našel jsem místo, kde se ty lištičky hromadily. Dole hořel obrovskej oheň hrála kytara a pilo a hulilo se jako o závod. Byla tam spousta lidí, které jsem ani neznal. Zábava byla skvělá. Joska se odbrzdil a rozjel to ve velkým a následně to zalomil přes lavičku a totálně vytuhnul u ohně. Roxanne z toho byla dost rozhozená.
"He is completely useless!! - Je naprosto nepoužitelnej!" nadávala, "pokaždý se ožere a usne!"
"To je českej způsob sexu," smál se Jirka.
"To je způsob na houby!" rozčilovala se Roxanne. Pak se neustále snažila něco s Joskou dělat a 'zachraňovat ho'. Opakoval sem jí, ať si ho nevšímá, že se vychrápe a přejde na Red House. Nedala si říct a nakonec se jí s Clio podařilo Josku vzbudit a odtáhnout k Jirkovu karavanu. Ten byl zamčenej a holky začaly shánět klíče. Joska ale znal trik na otevření a za chvilku byl vevnitř a holky ho uložily k Jirkovi na postel.
"Poblije se ti tam," varoval jsem ho. "Byl by v pohodě, ale hejbali jste s ním, takže teď se poblije."
Jirka se na mě podíval zkoumavým pohledem a po chvíli přemejšlení ho šel raději přestěhovat do jiný místnost. Za chvíli ho šel zkontrolovat a hlásil:
"Poblil se. Přišel jsem tam a on byl na čtyřech a lítalo to z něj na všechny strany. Přesunul jsem ho o další místnost a dal mu kýbl."
"Už bude v pohodě," ujistil jsem ho.
Totálně opilí jsme se s Roxanne a Clio domotali na Red House, kde jsme ještě kecali dlouho s ostatníma. Usnul jsem na svém oblíbeném gauči na verandě.
Žádné komentáře:
Okomentovat