Ráno jsme měli snídani s generálním. Ocenil jsem, že si nasypal popel na hlavu za Claudii, což je nový, úžasný, rychlejší, sjednocený, moderní a progresivní IT systém zákaznické podpory. Je to vynikající a dlouho potřebný systém, až na to, že od jeho spuštění se zhroutila hromada věcí, nemůžeme migrovat zákazníky ani k nám, ani od nás, mizí objednávky, visí instalace, propírají nás ve všech novinách a další řada „drobných nedostatků, které jsou při spouštění takového systému běžné“. Generální slíbil, že současný projekt OneSap již bude bez těchto mušek. Tak jsme zvědavi. Tuším 15.srpna je den D.
Na obědě jsem s Milanem řešil, že jeden kolega je naprosto paranoidní a když jde na delší oběd, nebo si něco zařídit do města, tak se nechá přes turnikety pouštět ostrahou, aby systém nezanamenal jeho odchod.
„Vy jste tam takhle sledovaný jo?“ divil se Milan.
„Ne, ty data má maximálně ostraha,“ ujišťoval jsem ho, „to je stejný jako ty vaše čipy u dveří, dokážeš z toho systému vytáhnout kdo byl kdy v práci a kdy ne?“
„Zbláznil ses?! My jsme rádi, že se ty zatracený dveře vůběc otevřou!“ odpověděl šéf IT.
V práci pracuji na podkladech k supertajnému projektu, který nazvěme třeba Salamanca.
Večer Míša konečně sehnala hlídání a tak jsme mohli zajít na Harryho Pottera. Zatím jednoznačně nejslabší díl s dost pochybnými zápletkami, něvěrohodným chováním postav a zejména s naprosto nevěrohodným koncem.
Žádné komentáře:
Okomentovat