La forza

Ráno si trochu přispávám zatímco kluci řádí v kuchyni. Míša se mě ptá, co plánuju na odpoledne. Napadlo mě, že bychom mohli konečně vymalovat tu chodbu kreativníma barvama, ale říkám jen, že mám překvapení. Míša je strašně zvědavá a snaží se to ze mě vymámit. Přesvědčila mě, ať to pošeptám aspoň klukům. Asi hodinu se bavím tím, jak to z nich následně láme a oni jí říkají něco jako: "dabity dabi dabá dabo dů" ("řekni mamince, že odpoledne bychom mohli vymalovat chodbu"). Míša zkouší různé triky od slibování sladkostí přes pohrůžky, ale bez úspěchu.
Kolem dvanácté vyrážíme směr Průhonice na nákupy. Cestou se stavujem v nové restauraci La Fonza v Pitkovicích. Mají tam zrovna ruskou svatbu, ale usadili nás alespoň venku. Ceny tu jsou trochu vyšší (cca 180-300 za jídlo s přílohou), ale po donesení jídla jsem byl velmi překvapen. Krásně upravené jídlo, které bylo prostě zcela perfektní. Vše akorát, vynikající a skvělé chuti. Luxus provedení by odpovídal spíše úrovni restaurací, kde jídlo stojí 400+. Mohu jen vřele doporučit.
V Průhonicích dokupujem zásoby a já v OBI prozrazuji svůj plán s malováním. Následuje hádka o barvu, kterou vymalujeme. Míša všechny mé návrhy rezolutně zamítla, vyčetla mi, že všechno je podle mě a nakonec kupujeme barvu, kterou určila. Volá Yard, že se staví na návštěvu, tak rychle dokončujem nákupy a jedem domů.
Doma děcka standardně demolují byt a my dáváme zase Mojita a plánujeme zítřejší malování. Yard mě přesvědčuje, že bych to měl sfouknout hned ráno, než dorazej.*