Malujeme chodbu

Ráno se budím kolem desáté podivným hlukem z chodby. Míša akčně přestěhovala prakticky všechny věci, takže na mě zbývá odmontovat poličky. Protože jsme včera s Yardovými spotřebovali většinu zásob, vyráží Míša s prckama opět na doplnění a já zůstávám doma a mám se dát do malování. Nejdřív jsem se ale rozhodnul odvápnit pressovač. Když už jsem v tom, tak jsem ho zrovna celej vyčistil, octem zbavil trysku a sítka vodního kamene na na Googlu zjistil postup pro odvápňování. Celá operace mi zabrala skoro hodinu. Pak jsem konečně odmontoval ty poličky a proházel bordel ve sklepě, abych našel malovací potřeby. Zbytek času jsem trávil s krepovou lepící páskou, se kterou jsem oblepoval všechny futra, lišty, dveře, vypínače atd. Než jsem to dokončil vrátila se Míša a dorazili Yardovi s dětma a se psem. Malování je normálně náročný, ale se čtyřma malejma dětma a dvěma psama to už je fakt výzva. Navíc to bylo poprvé, kdy jsem použil kreativní barvu. To je barva co nechává takový zvláštní stopy po štětci, takže to pak vypadá dost zajímavě. První kousek vypadal příšerně, ale když toho byla větší plocha, tak to začalo dávat smysl. Yard mi pomáhá a přebílil stěnu za botníky. Míša se zlobí, že to chtěla vymalovat celé. Přesvědčujeme ji, že není dost barvy a navíc to vypadá lépe, když se jedna stěna nechá bílá.
Mates terorizuje ostatní děti a z obýváku slyšíme každou chvíli:
"Matesi, jestli to uděláš ještě jednou..."
"Tak to udělá po 163," komentuje to Yard lakonicky.
Dětí tu asi nebylo dost, tak Míša domluvila se sousedkou, aby nám přihodila ještě Gábika. Abychom situaci zvládli, likvidujem s Yardem zásoby vína v ledničce.
Dokázali jsme ale vrátit veškerý nábytek i přišroubovat police, takže večer už je chodba celá v novém.
Obrázek: Filip před čerstvě vymalovanou stěnou.