Naši nakonec dorazili někdy kolem půl třetí ráno. Dali jsme skleničku, povyprávěli pár zážitků a šlo se spát. Ráno jsme je lámali, aby chvíli pobyli, že bychom mohli někam vyrazit, když už jsou v Praze, ale spěchali domů. Tak jsme je vyvezli na Jižní spojku odkud už trefí a sami jsme jeli nakoupit na Chodov. Po nákupu jsme naložili Jerouše ve školce a hurá směr Trutnov. Tam jsem totálně vytuhnul u babičky N. Vzbudil jsem se až v šest večer, rozloučil se s babičkou, dědou a Matesem, kterého měli na hlídání a vyrazil směr Kotva. Míša byla dnes večer s našima na Jelenech v horách, takže jsem měl volný večer. V Kotvě bylo krutě příjemně. Pifka lítaly na stůl, partička čítající Standina, Drgyho, Káťu, Jiřina, Raspu a chvíli i Kláru se skvěle bavila. Hlavním tématem byla trochu nostalgie a hlavně staré časy. Včera jsem totiž probral fotoarchívy a publikoval některé i skoro dvacet let staré fotografie. Z Kotvy jsem se už jenom s Drgym přesunul do Bonanzy, kde jsme potkali spoustu starejch známejch a skvěle poseděli na baru. Majitel Jirka J. zrovna slavil narozeniny a dokonce nás pozval na panáka. Bavili jsme se tím, že jsme na baru vždycky rozsvítili, či zhasli všechny svíčky, čímž jsme v prvním momentě trochu mátli obsluhu, která si nebyla jistá, zda to neudělala nějak nevědomky ona. Pak už byla jen sranda, že během chvilky co posbírala sklo na zemi bar svítil, nebo zhasnul. No jako malý parchanti no. :)
Z Bonanzy jsme se přesunuli k Drgymu, kde jsme se snažili být tiše jako myšky, takže za chvíli vyletěla Káťa, ať se koukáme ztišit. Pokusili jsme se o to a šli jsme prošacovat ledničku.
"Už vím, co je v tom bramborovým salátu špatně," prohlásil jsem vědoucím hlasem poté co jsem dofutrovával misku.
"No to by mě zajímalo co?"
"Nejsou v něm vůbec žádný brambory."
"Jestli to nebude tím, že žereš vaječnou pomazánku!"
Žádné komentáře:
Okomentovat