úterý 15. září 2009

Volá Londýn

Budím se v hospodě s hlavou na stole a říkám, že už si další pivo nedám. Pak zjišťuju, že je pátek a já musím do práce.
"Sakra a já vlastně vůbec nespal! A to jsme včera byli v práci do noci!" nadávám.
Pohled barmana mě ujišťuje, že jsem na tom stole spal asi celou noc. Mám dobrou náladu, protože jsem vyspalej a je už pátek.
Najednou mě budí mě brutální smrad. Zjišťuju, že to celé byl jen krásný sen. Ležím doma v posteli a vedle mě šťastně sedí Mates a prohlíží si nějaké fotoalbum. Když zjistil, že jsem vstal, tak mi nadšeně ukazuje fotky.
"Matesi, ty ses posral?!"
"Boba? Jo!" odvětil ležérně. Vstal jsem a připravil se do práce. Míša nikde. Už jsem byl dost nervózní, když konečně dorazila. V práci jsem na devátou. Snažím se dohnat agendu ostatních projektů, protože poslední týden byl na sto procent věnován Salamance. V poledne jedu ke Kozlovi na oběd. Dorazilo docela dost lidí a suprově jsme pokecali. S VOLNÝm to jde do kopru. Nedopadl jim ten nákup Radiokomunikací, takže musí vymyslet něco převratného. Na konci oběda mi volá neznámé číslo. Telefon blbne a nejde to zvednout. Na třetí volání se to konečně podařilo. Ozvali se mi headhunteři z Londýna, že o mě mají zájem na pozici v rámci skupiny na kterou jsem se tam hlásil. Domluvil jsem si telefonický pohovor na čtvrtou hodinu. Hned po hovoru jsem to zabalil a vyrazil zpátky do práce. Byl meeting ohledně výsledků projektu Salamanca. Většina lidí nevěří, že se to nakonec uskuteční tak, jak bylo navrhováno. Domlouváme se na zpracování podkladů pro pondělní ExCom. Před čtvrtou letím na Gammu a tisknu si CV a jdu do prázdné zasedačky a čekám na hovor. Volají mi až ve čtvrt na pět. Kecáme přes hodinu a závěr je že mě "definitivně doporučí dál". No tak uvidíme, to by s životem ale brutálně mávlo zase jiným směrem. Navíc budu muset asi v ponděli letět do Londýna na pohovor s mým možná budoucím šéfem.
Večer to doma probírám s Míšou a řešíme všechny možný dopady, jaký by to mohlo mít. Pak ještě dlouho do noci dodělávám zápis ze shromáždění SVJ. Spát jdu někdy ve dvě.

Žádné komentáře:

Okomentovat