Survival

Ráno se budím o půl osmé a jsem si jistý, že umřu. Čeká mě ale důležité jednání ohledně projektu Salamanca a tak se dávám do pořádku. Koupel, holení, vyžehlit košili a hurá do práce. V devět už jsem seděl na jednání. Původně jsem byl docela čilej, ale postupně jsem zjišťoval, že konce asi nedožiju. V 9:42 jsem se musel omluvit a skočit si dolů koupit salát a colu, abych se vůbec stabilizoval. Pak už to bylo lepší a dorazili jsme to až do konce. Ač mě to stálo neskutečné psychické síly. Jednalo se o poměrně komplikovaných věcech s dopadem napříč a bylo třeba poměrně rychle a správně reagovat. Skončili jsme kolem dvanácté a já měl pocit, že uběhlo několik dní. Hned po jednání jsem jel s Jirkou do Číny na ohradu, kde jsme se sešli i s Milanem a Špágrem. Čína mi pomohla, ale přišlo vyčerpání a únava. A v práci mě čekal další dvouhodinový meeting a tentokrát pro zpestření v angličtině. No stejně chci vidět, jak někdo ty potřebné miliardy schválí. Prezentující prezentoval takovou tou dikcí přednášejícího profesora "a-lá uspávač hadů". To byla pro mě smrt. Musel jsem si skočit do automatu pro dvojtý kafe abych to dal. Končili jsme po páté hodině a já měl chuť líbat koberec, že jsem to dneska dal. Úplně hotovej jsem se doplazil domů, kde mi Míša řekla, že mi přišel Neocube, který jsem si objednával ve středu. Ta hračka mě tak pohltila, že jsem s tím blbnul snad ještě do půl dvanácté, než jsem šel spát.