Tři holubi

Budím se ještě za tmy a koukám jen pro zajímavost kolik je hodin.
DESET RÁNO?! No jo, vždyť mi si neotevřeli okenice v klubovně a u hnědejch kachláků, kde jsme spali. Budím Macaxe a motivuju ho k opuštění Hájenky. Slíbil jsem Míše, že v devět budu na střelbách v Bernarticích. Snad to stihnu. Jediný co jsme museli uklidit, byla skoro plná flaška whisky a sáček pistácií. To se uklízí docela dobře, takže za nějakejch deset minut už sedám na mašinu a jedu. Instrukce byly poněkud vágní. U jednoho obchodu doprava a pak už nás uslyšíš. Nejdřív jsem minul obchod a pak jsem zjistil, že hledat střelce mezi kopci a na motorce je docela výzva. Na motorce jsem neslyšel nic, když jsem zastavil a vypnul motor, tak jsem střelbu slyšel, ale určit odkud to šlo v kopcích - no docela jsem si pojezdil.
Dorazil jsem akorát včas. Míša zrovna střílela. Trefila asi tři asfaltový holuby z dvaceti nebo kolika, ale bylo to rozhodně lepší než minule. Táta prohlásil, že se zlepšuje, že to chce jen cvik. Takže hned bylo znovu vzneseno téma, kdy koupíme flintu za dvacet tisíc. Ukázal jsem výpis z účtu, kde bylo asi mínus 40 tisíc.
Jinak to tam bylo fajn, musel jsem sice pít Birelly, ale grilovalo se prase a bylo hezky, takže pohoda, klid. Během pauzy jsem odvezl klíče od Hájenky ke Štefkovi a poseděl tam na kafe. Maj barák sice jak já říkám v Polsku prakticky u moře, ale je tam nádherně. Seděli jsme na verandě, koukali do údolíčka a kecali o všem možným. Prostě totální relax.
Po střelbách jsme jeli k ségře na stavbu do Rokytníka. Mile mě překvapilo, že za ty prachy postavili docela solidní barák. Mluvilo se, a plány vypadali na takovej malej domeček. Je tam hezky, ale práce v okolí je dost nejistá záležitost.
Z Rokytníka jsme jeli na chatu, kde jsme místo slibované romantiky koukali na Superstar a pak šli spát.