Ráno jsem zaznamenal kolem sebe nějaký cvrkot, ale když jsem se vzbudil podruhé, byl už byt prázdný. Míša s dětma jela napřed do Trutnova. Já je měl následovat na motorce. Je úžasné, jak teď díky tomu, že se možná budu stěhovat pryč začínám vnímat vše kolem sebe úplně jinak. Schválně jsem nejel až do Hradce, ale sjel jsem z dálnice už u Poděbrad, abych si vychutnal krásnou přírodu a cestu přes Jičín a Čistou s výhledama na hory a tak. Počasí bylo luxusní. Začínal podzim, svítilo sluníčko a krajina chytala nádherný barvy. Jel jsem si na pohodu a vychutnával tu krásu kolem sebe.
V Trutnově jsme s Míšou a Matesem jeli do Sejf na chatu za tetou. Nikdo tam ale nebyl. Vzali jsme aspoň divočáka Ferdu na vycházku. Zase krásná podkrkonošská krajinka a na louce se promenádoval lovecký pes, divoké prase a za nimi rodinka s dítětem. Lidi zastavovali a nechápali. Lehli jsme si na louku a vychutnávali tu nádheru. Jsou to přesně tyhle momenty, které člověku dodají strašně moc energie a kdy si říká, že je všechno tak jak by mělo být a takhle to už zůstat.
Míša chtěla do lesa a já na Hájenku, takže jsme se před pátou sbalili a jeli domů. Volal jsem Macaxovi, že už mířím na Hájenku a zda tam budem spát. Potvrdil, že to je dobrej nápad, ale že nemá klíče. Otočil jsem se a jel jsem pro ně ke Štefkovi. Pamatoval jsem si, že bydlí kousek za Trutnovem. Pamatoval jsem si to blbě. Ač je to prý jen 16 km, tak mi to přišlo, že jsem projel už větší část Polska a za dalším kopečkem mě čeká už jen moře. Navíc jsem si nemohl vybavit, kde vůbec bydlí a tak jsem jel tak nějak „po čichu“ a každou chvíli jsem měl pocit, že tohle už je vono. Až u cedule Lampertice se pamět konečně rozhýbala a dodala mi podobnou mapu. Vyzvedl jsem klíče a hurá zpátky. Na Hájence už čekal Macax. Máme připravovat noční hru rovery. Nějak jsem to neprozřetelně slíbil Drgymu, když jsme minulej tejden tak skvěle popíjeli v Kotvě.
Než jsme vyrazili nalili jsme si na dva palce kanadské whisky a připili jsme si na prohibici, kterou prosadil Kuba, který je po nemoci a nesmí teď rok pít, tak v tom asi nechce být sám. Vyráželi jsme ještě za světla a prošli jsme celou trasu včetně některých vychytávek, které s tou whisky v hlavě byly dost náročné - na druhou stranu, když jsme to zvládli my s whiskou, měli by to zvládnout roveři bez whisky, ale v noci. Nechci prozrazovat trasu, takže musím přeskočit a vrátím se k tomuhle záznamu až po půlce října, kdy bude Hájenka.
Na Hájence jsme si zatopili a dali ještě skleničku whisky. Cesta nás dost vyčerpala, takže jsme za chviličku spali jak nemluvňata.
Žádné komentáře:
Okomentovat