Ráno jsem úplně mimo. Dávám se do gala a protože je mokro, tak vyjímečně jedu autobusem. Cestou si čtu "The McKinsey Way" a při čtení mi některé věci co se dějou v práci, začínají zapadat do sebe. V práci hned otvírám a dodělávám prezentaci. V deset máme ale prezentaci výzkumů ohledně značky a zákaznické spokojenosti. Během ní mi volá člověk z financí, že sítě si uvědomily, že potřebují o 150 miliónů více, než včera řekli. Myslel jsem, že mě trefí šlak. Podle těch posledních čísel už byly napočítány všechny modely a udělal jsem už i grafy do prezentací. Odpovídám, že mají smůlu - čísla byla včera uzavřena a rozhodně se už nic nebude měnit. Navíc v tom mnohamiliardovém modelu těch 150 miliónu nehraje zas tak zásadní roli a výsledek to stejně nezmění, takže změnu jednoznačně odmítám. Finančák je z toho dost nervózní. Konejším ho, že sumární výsledky uvedu v rozsazích +- 100 miliónů a že navíc pokud cokoliv bude schváleno, tak se musí provést detailní nákladová analýza a ne ta naše střelba během osmi hodin.
Generální svolal schůzku na pátou večer. Všichni brblají, že tady budem sedět do večera. Schůzka je ale během dne posunuta na sedmou večer a brblání rázem raději ustalo. Po obědě jsem ještě stihnul si nad celou prezentaci sednou s Markem, který měl, jak se později ukázalo, skvělý nápad na použití správných pojmů, ovšem také důležité podněty na to, co bychom měli vypíchnout.
Celé odpoledne sedíme s týmem nad prezentací a pilujeme každý slide. V pět je vše hotovo a chybí jen naformulovat jedna věta. Jdu s výsledkem za Markem. Ten ale prochází celou prezentaci a upravuje skoro každou stránku. Čas běží a já začínám být dost nervózní - nemám rád změny na poslední chvíli, protože kvůli opravě drobnosti se tam často dostane hrozná bota, nebo se omylem smaže něco klíčového. Za dest sedm už Marka vyhazuju od počítače a dávám tisk. Tiskárna vytisknula pět stránek a pak nahodila hlášku "doplňuji toner" a chladnokrevně přestala tisknout asi na pět minut. Konečně vylezla alespoň jedna kompletní prezentace, sešívám ji a dávám Markovi, kterej jde napřed. Postupně jsem zkompletoval pět kopií, což musí stačit a bežím do zasedačky ke generálnímu. Čeká se ale ještě na PS, takže máme čas. Marek zase začal měnit prezentaci a pak posílá změněné stránky na tiskárnu, že je ještě vyměníme v již vytištěných prezntacích. Jesus je z nás trochu nešťastnej, protože si už začal dělat poznámky zrovna do vyměňovaných stránek. O půl osmé konečně začínáme. Více jak dva měsíce práce odprezentované během pár desítek minut. Předkládali řešení, o kterém jsme věděli, že není zrovna tím, co by si vedení přálo, přesto je to dle názoru všech lidí v týmu to nejlepší co můžem udělat. Čekali jsme, že nás s tím stejně vyrazí. K mému obrovskému překvapení došlo k zásadnímu obratu a naše doporučení byla vesměs schválena a Salvador rozhodnul, že se teda musíme pokusit to udělat tak, jak je doporučováno v závěru dokumentu. A navrh přidal poklonu, že je to jeden z nejlépe zpracovaných dokumentů, jaké dostal. Bylo pozdě večer, já byl vyčerpaný, ale měl jsem neuvěřitelně dobrej pocit. Cestou do kanceláře nás ještě pochválil SK a pokecali jsme o motorkách. Pak už jsme jeli domů. Vezl mě Tomáš Š. a cestou jsme kecali o naší pracovní historii. Tomáš měl strach, že se informace o výsledku dostane ven dříve, než se ji dozví partneři v projektu. Bylo sice vyhlášeno moratorium na výsledek do pátku, ale shodli jsme se, že tam bylo příliš mnoho lidí na to, aby se to nevykecalo.
Doma mě čekala Míša s večeří. Po večeři jsem sednul k Facebooku, abych se podíval co se vůbec za ten den kolem dělo. Míšu to rozčílilo, takže jsme se nakonec trochu víc chytli. No, ale skončilo to happy endem. ;-) *
Žádné komentáře:
Okomentovat