Konečně vstávám asi kolem desáté hodiny. Rodinka už je nasnídaná a děti řádí v dětském koutku. Dávám si hemenex a plánujeme jak to dnes zorganizujeme. Projíždím Google Earth, což je mimochodem báječná aplikace pro prozkoumání neznámých míst nejen ve světě, ale i v ČR a dokonce i v okolí takových děr, jako jsou Letovice. Nalézám nějaký keltský skanzem kousek od nás a za ním přehrada. Skřivánkovi vyráží s námi. Při nakládání je trochu stres, protože se snažíme do našeho již tak plně naloženého auta dostat nejen našeho psa zvícího menšího telete, ale i Eddieho od Yardových, který je to samé jen v bílém vydání. Slavíme úspěch a jede se za keltama. Vítá nás dřevěná brána s ochozem a partička černých koz. Všude jsou dřevěné a hliněné baráčky a tu a tam nějaká ta domácí zvířata. Jinak ani živáčka. V podzimním světle je atmosféra naprosto dokonalá. Jako by Keltové vyrazili jen někam na návštěvu k sousedům a nechali vše tak jak bylo. Děcka nadšene prozkoumávají okoli. S Míšou si prohlížím ohradu s koňma, která je nahoře obehnaná textilním páskem, který drží masivní plastová izolační oka.
„Myslíš, že je v tom elektřina?“ ptá se mě Míša.
„To těžko, vždyť je to obyčejná textilie.“
Nato se Míša dotkla pásku a pevně ho stiskla. Překvapilo mě hned několik věcí najednou. Že místo, aby mi řekla, ať se toho dotknu, když si myslím, že tam nic není, tak to chladnokrevně chytla sama do rukou a také to, že nedostala ránu. O dvě, tři sekundy později vykřikla a odtrhla ruku.
„Seš normální debil!“ vynadala mi.
„To mi řekni, jak je to možný?“ divil jsem se a pořádně zblízka si prohlédl pásek. Byly v něm vpletené teňounké drátky.
„Nechápu, že na to šaháš?“ divil jsem se.
„Naposled co jsem ti věřila!“
Po prohlídce keltského osídlení jsme se vydali ještě na přehradu. Je nádherná až na odpornou komunistickou kontrolní věž uprostřed.
Po přehradě už hurá domů. Doma jsme vybalili a já se dal do výroby suši. Než jsem ho dodělal byli jsme tak unavení, že jsme šli spát.
Nějak ale nemůžu usnout. Přemýšlím o všech dopadech mého rozhodnutí přijmout nabídku v Londýně. Vím, že nemá cenu se nějak stresovat dopředu věcmi „co bude když“ a je lepší nechat všemu volný průběh, ale prostě to nějak nedokážu přejít a uvolnit se. Usínám až poté co jsem si stáhnul a odkoukal první díl třetí série Big Bang Theory.*
Žádné komentáře:
Okomentovat