Vstávám už v sedm ráno nového času. Nervy už pracujou, takže znovu usnout nepřichází v úvahu. Balím věci náhodně poházené po posteli a podlaze, tak jak jsem si je včera připravil a v noci ve spaní shodil z postele. Snídám Pizzu ze včerejška a jdu vyvenčit Montyho, který tu chudák zůstává. Jak vidí balení kufrů, tak je pěkně na nervy a je mu jasné, že nás asi delší dobu neuvidí. Jsme domluveni s Pavel K., že nás odveze. Dorazil už na devátou a volal, ale mě nezvonil telefon. Ač jsem měl vše zaplé. Naštěstí ve čtvrt na deset poslal SMS, kterou jsem už slyšel. Naložili jsme naše auto a jeli jsme nejdříve do O2 prodejny, abych si převedl číslo na sebe. Volal jsem šéfovi personálního oddělení (HR) a zjistil jsem, že pokud to neudělám, tak ho o půlnoci zruší. Tušil jsem, že to nebude jednoduché, protože na to je určitě nějakej naprosto zběsilej proces. Šéf HR mi řekl, že kdyby se bránili, ať mu zavolám z prodejny. A oni se bránili.
„Promiňte, ale na to je proces a vy to musíte zadat do wService Desk a tam vám to musí potvrdit váš nadřízený a HR a pak to přijde k nám a já to můžu udělat,“ vysvětloval mi prodavač.
„Dokud to nemáte v tom systému, tak to fyzicky nelze tady nastavit, nebo to nastavujete úplně jinde?“
„Je to jinde, ale dokud to nepřijde, tak to nesmím udělat.“
„Tak to udělejte, za necelé dvě hodiny mi letí letadlo, přijdu o číslo, firma mě nebude moci kontaktovat, mám to domluvené se šéfem HR, můžu zavolat i svému šéfovi a dát vám ho telefonu jestli chcete.“
„Já to nemůžu udělat bez toho aby to přišlo z toho systému“
„Přestaňte se chovat, tak jak se nemáte chovat ani k zákazníkům. Systém je pomocný nástroj, ne zbraň kterou mě tady umlátíte!“ začal jsem zvyšovat hlas.
Klučina volal svému šéfovi a ten řekl, že mu musí šéf HR poslat písemnou žádost. Volal jsem na šéfovi HR a na druhý pokus mi to zvedl. Když jsem mu řekl co musí udělat tak mi jen řekl:
„Dej mi toho kluka k telefonu!“
Předal jsem tedy telefon a klučina chvíli napjatě poslouchal a pak mi o něco bledší telefon vrátil.
„Tak to půjde?“ zeptal jsem se v nadějí v hlase.
Žádná odpověď, ale bylo vidět, že na něčem pracuje.
„Občanku prosím,“ řekl jenom a za chvíli jsem měl číslo převedené.
Ujistil mě, že to bude trvat pět dní a do té doby to bude ještě účtováno jako firemní. Až dnes odpoledne jsem si všiml, že jako začátek převodu tam uvedl – nevím proč, 20.října, ač jsme to převáděli 25. Takže uvidíme.
Na letišti jsme byli včas a všechno jsme celkem pohodlně stíhali.
Žádné komentáře:
Okomentovat