Vstávám sám od sebe v sedm ráno místního času (což je osm v Čechách). Přemýšlím, zda ještě mám usnout, ale nakonec vstávám. Balení, ranní očista a přežehlení košile a kalhot mi zabralo skoro třičtvrtě hodiny. Jdu na snídani a dávám si míchaná vajíčka se slaninou. Večer jsem koukal na Big Bang Theory a dostal jsem na ně hroznou chuť. O půl deváté jsem už v konferenční místnosti, kde probíhá dnešní off-site day s mým budoucím týmem. Skoro všichni už jsou na místě, takže začínáme dřív. Celý den jednotliví účastníci prezentují různé části strategie evropských pobček Telefónicy. Jestli jsem měl nějaké pochybnosti ohledně mé budoucí práce, tak tady mě přešly. Jsem sice jednoznačně nejmladší z týmu, ale jsou to zajímaví lidé s obrovskými zkušenostmi a rozhledem. Celý průběh je značně interaktivní, takže se o všech věcech hodně diskutuje a každý vnáší svůj úhel pohledu. Je to neuvěřitelná škola. Jsou tu lidé co pracovali pro různé operátory v různých zemích, takže dohromady dávají široké spektrum zkušeností a návrhů jak v dané věci postupovat a čemu se naopak vyhnout. Nechybí ani časté vtípky nebo realistické komentáře k některým přehnaným vizím. Vidím, že tohle by mě fakticky mohlo bavit a je to né o jeden, ale o několik levelů výše, než jsem doposud zažil. Vybavilo se mi, jak ještě před pár lety jsme řešili navýšení ceny za housing pro pár desítek zákazníků u Volného a teď tu najednou sedím v týmu, který má nemalý vliv na strategie nadnárodní firmy v pěti zemích Evropy s téměř padesáti milióny zákazníků.
Celej den kašlu, smrkám a bolí mě hlava. Snažím se zapojovoat, ale je to hodně vyčerpávající. Michael říká, že vypadám příšerně, ale že oceňujou, že jsem dorazil.
Řeším s Michaelem mou pracovní smlouvu, která naopak nedorazila. Ukazuje mi mailovou komunikaci, kterou se snažil protlačit tu smlouvu systémem. Volá ještě na několik míst a visí to nakonec celé na IT systému. O půl páté večer smlouva konečně dorazila, ale bez přílohy s relocation package, která je pro mě teď nejaktuálnější. A to mám za týden nastupovat!
Volají mi z T-Mobilu, jak jsem se rozhodl. Říkám jim, že bohužel musím jejich nabídku odmítnout. Slečna z personálního je v pohodě a říká mi, že kdyby se cokoliv změnilo, ať jim dám vědět.
Ve čtvrt na šest mě čeká před hotelem taxík, který mě veze na letiště. Cestou jsem si uvědomil, že přes odbavení neprotáhnu dvě piva co mi zbyla v kufříku. S poděkováním za cestu je dávám taxikáři, který se tváří dost zvláštně. Až cestou k odbavení mi došlo, že to byl muslim, takže ho ten dárek asi moc nepotěšil.
Letím z terminálu 5 a všechno jde naštěstí rychle, takže za čtvrt hodiny už sedím v letadle a za chvilku startujem. Není mi vůbec dobře. V Praze už čeká můj osobní taxikář a veze mě domů. Zalézám do postele a jdu spát.
Najednou je to všechno hrozně blízko a já nemám dobrej pocit. Teď jsem jen pár dní neviděl rodinku a strašně moc mi chybí. Nebude to vůbec žádná legrace to zvládnout. Možná na mou náladu má vliv to, že je mi teď zle kvůli nemoci. Snad se to brzo zlepší...
Žádné komentáře:
Okomentovat