Vstávám o půl osmé. Oblíkám Jeronýma a jedem do školky. Míša mi klade na srdce, abych mu nezapomněl dát pyžamko s sebou ve školce. Čtyřleté dítko je už vycvičené a od maminky ví, jak je tatínek neschopnej, takže mě hlídá celou dobu, jestli jsem pyžamo v autě nenechal a v šatně si ho sám vyžádal a odnesl k učitelce. V práci vyřizuju maily a dorazila mi konečně nabídka na relokaci. Luxus střídá nádhera. Měsíc mi budou platit hotel, letenky pro rodinu, zálohy za nájem a spousta dalších benefitů. Hodně se mi ulevilo. Řeším ještě zkušební dobu o které mi původně tvrdili, že tam nebude. Nakonec jsem vyjednal, že v nynější práci mi dají do výpovědi podmínku, že když se vrátím do šesti měsíců nabídnou mi stejný plat a pozici a v Anglii nakonec přistoupili na odstranění zkušební doby ze smlouvy. Volají mi z IIR, že by rádi, abych jim přednášel na konferenci. Chtěl jsem se tam podívat, ale firma neměla 30 tisíc na vstup, takže s radostí souhlasím, protože pro přednášející je samozřejmě vstup zdarma.
Na oběd jsem se připojil k Jirkovi Š. do Mexikány. Byl jsem tam asi třikrát a vždy jsem si řekl, že naposled. Dnes jsem si znovu slíbil, že už mě tam neuvidí. Předražená jídla, malé porce, nekvalitní suroviny, zmatená obsluha. Co víc si přát. Jirka mi hned nadšeně říkal:
"Zeptej se mě, jestli jsem prodal!"
"Prodals?"
"Ne."
Ale prej až prodá, tak to bude prda. No bude sranda to zpovzdálí sledovat. Odpoledne mám mít Španělštinu, ale je to v druhé budově a mě se zas udělalo zle. Zůstávám u sebe a začínám si dělat pořádek v dokumentech, dohledávat cesťáky a tak. Ve tři volá Michael a řešíme personální věci, organizaci stěhování a na konci dostávám hned dva projekty, které mám zpracovat do konce týdne. No začíná to rychle.
Doma mě vítá rodinka, dnes už ve výrazně lepší náladě. Míša mi ohřála svíčkovou od rodičů, ke které udělala výborné knedlíky. Pak hlídám děti, zatímco Míša jela nakupovat. O půl osmé šli kluci spát a já dopisuju deníčky. Už je mi líp, snad to vydrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat