Ráno vstávám krátce posedmé. Slibuji si, že už to je na dlouhou dobu fakt naposled. Budím rodinku a snídáme. Vyrážíme s poměrně slušnou rezervou, ale kvůli uzavřené silnici musíme jet objížďkou a začíná to být docela napínavé. Navíc vůbec nevíme kde přesně to je. Když už se motáme někde poblíž volá Yard, že mu volal Tomík, že za 3 minuty odjíždí vláček a ještě si tam musíme stihnout koupit lístky. Čekal bych, že zrychlí, ale místo toho jeho vedoucí auto najednou strašně zpomalilo. „Proč to dělá?“, rozčiluje se Míša, „jestli bloudí, tak ať aspoň bloudí rychle, tohle je k ničemu!“ Později nám vysvětloval, že telefonoval. Tři minuty uběhly a stále jsme to nenašli. Dorazili jsme asi s desetiminutovým zpožděním. Tomík ještě stále zoufale zdržoval vláček před odjezdem. Běžíme koupit lístky. U jedné poklady se musí koupit lístky na vláček a u druhé do jeskyní. Stojí tam nějakej postarší chlapík.
„Vy jedete také vláčkem?“ ptám se ho ve spěchu.
„Ne, lístky na vláček jsou u té druhé pokladny,“ odpověděl.
„Já vím, já chci koupit lístky do jeskyní a už nám jede ten vláček!“ vysvětluju zoufale,.
„Ale vláček odjíždí támhle z té zastávky,“ ukazuje mi ochotně.
„Víte co? Kupte si proboha rychle ty lístky, nebo to v životě nestihnem!“
Už máme lístky celkem skoro za sedm stovek, ale Míša ještě běží pro náhubek pro psa. Hazím děti do vláčku, kde je parta nerudnejch důchodců, kteří nám nadávají, že museli kvůli nám čekat. Konečně jsme všichni a můžeme jet. Dorazili jsme v 9.14 a prohlídka začíná až v 9.20, takže máme ještě docela čas. Když konečně začíná prohlídka, tak zjišťujem, že jsme ve skupině s tou partou důchodců. Nechápu teda co hysterčili v tom vláčku. Prohlídka s vtipným průvodcem je nádhernej zážitek. Jeho hlášky na lodičce: „nad námi je 140 metrů skály a pod námi 80 a místy dokonce až 90 centimetrů vody“ nebo v momentě kdy přirazil levobokem k molu: „vystupujeme, pánové, ženy do 25 a děti do 13 let vlevo, starý ženský po odevzdání peněz, cigaret a jiných cenností vpravo.“ přijemně zpestřovaly prohlídku. Vyjeli jsme lanovkou, prohlédli Macochu a dali si pivo ve stánku nahoře. Děti byly nadšený. My byli brutálně unavení.
Jedem ale ještě na oběd, kdy nejdřív zkoušíme podnik U Tří volů v Býkovicích, ale moc se nám tam nelíbí a navíc tam je nějakej pohřeb. Pak nacházíme restauraci u kruháče v Černé Hoře, kde jsme konečně zakotvili. Obrovské porce, výborné jídlo a příjemná obsluha. Zkrátka skvělá volba. Po obědě jedeme ještě do Vísky na koníky. V autě už usínám vždy hned jak do něj sednu.
Večeříme na penzionu a pak necháváme děti ať si zkusí bowling. Kupodivu to skončilo bez zranění i jiných škod. V osm šly děti spát a my umírali kolem stolu. Všichni jsou na pokraji sil, ale bowling je rezervován až na desátou večer. Debata vázne a jen průběžne nadáváme Yardovi, proč to nerezervoval na dřív.
„No já chtěl, aby bylo stoprocentně jisté, že už děti budou spát,“ vysvětluje.
„No to sice vyšlo, ale na devadesát procent usnem i my!“
Zkoušíme do všech typů telefonů sehnat aplikaci „chůvička“, protože jsme zapomněli vysílačky na děti. Do Nokie jsme nesehnali nic, do mého HTC s Windows mobile jen nějakou aplikaci co bez registrace za 20 dolarů má vydržet jen deset minut, ale v praxi padá hned po zadání telefonního čísla, kam má volat, když uslyší zvuk. Nejlepší aplikaci a dokonce zdarma jsme stáhli pro iPhone, ale bohužel má Míša starý firmware, který nedovoluje aplikacím vytočit číslo a chce potvrzení. Bylo to ale jedno, protože holky to stejně zalomily a Yardovejm děti spěj bez problémů.
U Bowlingu jsme se docela probrali a mě to zcela fenomenálně šlo. Donedávna jsem měl pocit, že čím jsem opilejší, tím hůř hraju a proto jsem při bowlingu vždycky pil kolu. Ale na sportovním dnu jsem viděl dva chlapíky, co s přehledem porazili úplně všechny a ti hráli tak s dvěma promilema. Když jednou nedali strike, tak jen řekli: „ksakru, asi střízlívíme“ a šli si pro další pivo. Takže jsem to zkoušel taky a pokračoval jsem v pití i během hry a dokonce jsem se zlepšoval. Člověk pak není tak nervózní a nezmatkuje. Po bowlingu jsme si ještě na chvíli sedli, ale já už kolabuju, takže platím a jdu spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat