Vstávám někdy po desáté. Volá Míša, že jsou za chvilku u mě. Vzpomněl jsem si, že jsem měl v pátek vyndat věci z myčky a z pračky. Vyndávám věci z myčky a pouštím znovu pračku na express, protože po těch dvou dnech to chce fakt znova přeprat.
Rodinka dorazila a děti i Míša začaly hned křičet. Přemýšlím, proč mi tak hrozně chyběli. S Míšou jsme se navíc nepohodli kvůli mému odletu. Ptala se kdy poletím a když jsem řekl, že by bylo asi lepší, abych letěl už v sobotu, abych se stihnul ubytovat a obhlédnout tam nabízené nemovitsti předtím než začnu pracovat, tak mi vyčetla, že tu budou pak celý víkend sami. Já jsem zas ve stresu, že když tam přiletím v pondělí ráno, tak to bude masakr a těžko se mi bude něco shánět, nebo po nocích hledat. Navíc mám fakt strach a smutek z toho, že nechtěj jít se mnou. Ač jsem pak zkoušel atmosféru zklidnit, tak se nedařilo. Jsem zas totálně ve stresu, nevím jak to bude s bydlením, až tam dorazím, stále mi totiž nepřišla žádná nabídka na relokaci, nevím kdy poletím, je mi zle a mám strach kvůli rodince a jak to zvládnem. Chápu, že Míša je podrážděná, protože má strach, že odjedu a ona tu zůstane na všechno sama. Odpoledne rodinka odjela nakupovat a jen co jsem usnul byli zpátky a leželi na zvonku. Pak mi vynadali, že jsem nevstal. Prostě celej den čelem ke zdi. Uklidňuju se Plzní a léčím slivovicí. Obojí trochu pomáhá. Večer hledám bydlení na hotelích a guesthousech. Nejlevnější je za 60 liber !!! Se úplně pominuli. V Kambodže se nám zdálo drahý, pokud to stálo 6 dolarů. Koukám na možnosti sdíleného bytu s někým dalším a dávám si inzerat na pohyby.co.uk. No nějak to dopadne, jen kdybych se aspoň uzdravil! V noci koukám na hodně dobrej film na Prima Cool, pak na Griffinovi (slabý) a pak ještě na Bostonskou střední (na stupnici od nejlepšího k nejslabšímu ještě o něco dál směrem za nejslabší). Spát jdu někdy před třetí.
Žádné komentáře:
Okomentovat